Stála jsem v knihovně u pultu: „Tak běž přede mě,“ pobídla mě paní, která měla více knih než já.
„Díky,“ odpověděla jsem a pomyslela si, že se to opět stalo. Nikdy to neskončí! A co přesně? No přece tykání!
Tykačka pokračovala: „Tohle už musíš vrátit,“ upozornila mě knihovnice a já nedala nic znát, přece na ni hned nevyjedu. Za chvíli přišla na to, že už mi dávno není náct. Vyvalila oči, polkla a přešla do plynulého vykání. Tvářila jsem se, že nic, podobné situace znám jako svoje boty. Mých 156 cm, čepice, šála velikosti koberce a batoh na zádech mi pár let nepřidá spíše ubere, proto mě překvapí, když mi lidi vykají, na tykačku jsem zvyklá. Hodně lidí si myslí, že mi je cca 17 let. Kdyby věděli!
Někdy je to, že vypadám mladší výhoda hlavně, když chci jít na animák do kina, to potom splynu s davem. Jindy mě to štve, třeba při kupování alkoholu, ale zvykla jsem si, za pár let budu možná ještě ráda. O to víc si užívám ten vítězoslavný pocit, když vytasím občanku.
Dokud mě pouštíte na filmy 18+ jsem s tím v pohodě, nezkoušejte mě ale nepustit.
2 komentáře
Jo, taky mi často tykají. Nechápu. S prvním vykáním jsem se setkala už v jedenácti. 😀 Vím, jak se cítíš.
OK, dobře. Možná se sedmnáctkama splyneme. Ale vždyť i ony si to vykání zaslouží, ne?!?
Nedávno jsem způsobila poprask v Albertu. Prodavačka: ,,Chceš lísteček?“ A já schválně: ,,Chci, dej mi ho.“ Prodavačka i paní za mnou se do mne pustily, že se neumím chovat. Rouzloučila jsem se slovy „Jak vy mně, tak já vám“ a nechala jsem to být.
V září mě ve školní jídelně dozorující kolegyně sprdla, že se mám zařadit na konec fronty. Jindy na mne kuchařka vyjela: Vy jste jako dospělá, jo?
Ach jo.
Tak s tím lístečkem jsi mě dostala :D, jsem ráda, že v tom nejsem sama :D, ale na 17 se fakt necítím.