Lednová Praha; courání městem, návštěva Lucerny a oběd u Pohlreicha

První letošní výlet jsem podnikla s přítelem v lednu, a to rovnou do Prahy. Jestli vůbec odjedeme bylo do poslední chvíle nejisté, léčila jsem doznívající zánět dutin, nicméně nakonec se zadařilo. S odstupem času si myslím, že kdybych nebyla nemocná, užiju si návštěvu více, ale nedalo se to přeložit.

V dnešním článku vás čeká; tip na jedinou kubistickou kavárnu světa, zhodnocení oběda v Next door by Imperial, dojmy z návštěvy Vypečené matky i trocha kultůry.

Začneme zápisky kavárenského povaleče: Podruhé za život jsem navštívila Grand Café Orient umístěné v Domě U Černé matky Boží. Proč kavárnu navštívit? Kvůli samotné architektuře domu, příjemnému prostředí kavárny, fajn servisu a dobrému výběru z menu. Bacha; neberou karty!

U kávy ještě chvíli zůstaňme. Celkem pravidelně sleduju YT kanál Kluci z Prahy. Janek s Honzou v jednom videu zmínili bistro café Vypečená matka, a já se rozhodla podnik najít. Kavárna je sice menší, ale dostatečně útulná a příjemná. Obsluha je moc milá, a ceny příznivé. Nejlíp vystihující popis: kousek klidu v srdci města. Určitě navštivte.

Ubytování jsme byli v hotelu Malá strana v blízkosti Petřína. Náš pokoj byl miniaturní, ale strávili jsme v něm málo času, takže to vůbec nevadilo. Za velké plus hotelu se dá považovat jeho poloha. Za chvíli jste pěšky například na Karlově mostě. S pobytem jsme byli spokojení, vše bylo tak, jak bylo inzerováno. Blízkost centra města jsem ocenila hned několikrát. Přibližně za 15 minut jsme se přemístili tramvají na Václavák, za 20 na hlavák. Ideál.

Prahu jsme navštívili ze dvou hlavních důvodů; bráchův ples a přítelův slavnostní narozeninový oběd. Na ten jsem ho pozvala do restaurace Next door pana Pohlreicha. Next door nám přišel jako modernější, pro nás přívětivější podnik oproti café Imperial. Bylo zajímavé sledovat, jak obsluha šlape jako hodinky a každý ví, kde je jeho místo. Pochutnali jsme si, a příjemně poseděli. Dezert byl luxusní!

Zbytek času jsme strávili couráním po městě. Prošli jsme se z Petřína na Pražský hrad, přes Karlův most na Staromák a Václavák, stavili se v Hamleys a Palladiu a pak se šli připravovat do hotelu na slavnostní večer. Brácha měl zakončení tanečních, a to přímo v Lucerně.

Samotná organizace plesu nás zklamala; absolventi kurzu se mačkali na parketu ve velkém počtu, v ceně lístku nebyla ani blbá voda, občerstvení se mi zdálo hodně předražené a nic moc nebylo v nabídce, a za kus oblečení v šatně se platilo 30 Kč. Prostě maloměšťáci vyrazili do víru velkoměsta a nestačili se divit 🙂 Nejdůležitější však je, že si brácha ples užil, a my máme novou vzpomínku.

Návštěvu Prahy považuju vždycky za dobrý nápad. Člověk jen musí počítat s tím, že se nejspíš plácne přes kapsu a ledasco ho překvapí. Já třeba stále čumím, jak je možné, že v památkové zóně vznikají bizarní podniky a obchody. Už se těším na příští návštěvu, která by měla proběhnout na jaře.