Zdá se mi, že už v září byly v supermarketu k vidění vánoční kolekce, v říjnu okupovaly regály stoprocentně. Obchody nahodily vánoční podobu taky někdy v říjnu a momentálně to venku vypadá, že Vánoce jsou za rohem, přestože nějaký pátek do nich ještě zbývá.
Každý rok touto dobou u mě býval ve znamení lámání si hlavy koho čím obdaruju. Dělalo mi to skutečnou starost, protože mým cílem bylo aby dárek potěšil. Vždycky jsem se snažila se opravdu zamyslet nad tím co kupuju a nekupovat knížku tomu kdo vím, že nečte. Peněžní dárky (ve stylu, že vás někdo obdaruje pěnezi v obálce) potom neuznávám pokud si o to člověk sám neřekne, protože není nic jednoduššího než dát takový dárek. Zapláče možná tak vaše peněženka, ne mozek. Zkrátka a dobře, můj předvánoční čas se skládal ze stresu, nekonečného lámání si hlavy a chvil, kdy jsem se neohroženě vrhlala do víru předvánočních mačkanic do fronty jak na banány.
Letos jsem rezignovala. Nikdo nedostal otázku co si od Ježíška přeje, jelikož odpověď často byla “nic” a to mi nijak nepomůže. Místo zběsilého nakupování v obchodech jsem se rozhodla změnit koncept obdarovávání a udělat to jinak, přítel mě v tom podpořil což mě těší. Přesně o novém konceptu obdorovávání napsat nemůžu, protože nechci blízkým spoilerovat, ale po Vánocích se to dozvíte. Nebudou to dárky, které v součtu hodí tisíce, ale budou praktické a hlavně ze srdce. Taky mě budou stát daleko více času než dobu strávenou v obchodě, ale za vidinu, že mě nečeká nekonečné postávání ve frontě a všeobecné zmatky to stojí. Do obchodu se vánočně chystám asi dvakrát, z toho jednou pro papír.
Ať se potom každý k Vánocům postaví tak jak uzná za vhodné, hlavně ať je prožije v klidu (a s pohádkama v televizi).
P.S. Opět se můžete zapojit do Ježíčkových vnoučat, já jsem se minulý rok zapojila a letos se opět chystám. Seznam dárků a více o projektu najdete tady.
Můžete mi napsat, co Vánoce znamenají pro vás a jak řešíte vánoční dárky 🙂
Já nevím, já bych nejradši strávila Vánoce někde na cestách. S přítelem, samozřejmě. A chvíli pobyla i s rodinou, prarodiči i dalším příbuzenstvem. Dárky bych taky ke štěstí nepotřebovala, nic moc si nepřeji a to, co bych nejvíc chtěla, mi stejně nikdo koupit nemůže – štěstí a sebevědomí. 🙂