Maraton máma je žena, která se rozhodla, že si k třicetinám nadělí netradiční a hlavně sakra náročný dárek, a sice, že uběhne maraton. Momentálně pilně trénuje na splnění svého snu a do toho se jako správná máma stará o dva chlapečky.
Na jejím blogu mě zaujala myšlenka snu v podobě maratonu, design blogu a spousta praktických rad od mámy, které se týkají běhu. V rozhovoru se dozvíte, jak začala běhat, jaký je její osobní rekord a taky, jak moc ji podporuje rodina.
Jaká byla vaše úplně první zkušenost s během?
K běhu mě asi nenápadně a oklikou přivedla naše přísná tělocvikářka na gymplu, která byla sice strašně přísná, ale zároveň některé z nás dokázala namotivovat k lepším výkonům. Pravidelně jsem ale začala běhat až po prvním těhotenství, protože 20 kg navrch je dost silným motivačním prostředkem.
Rozhodla jste se, že uběhnete maraton, jak se na to momentálně cítíte?
Zatím vím, že uběhnu 33 km. Vím, že už tahle vzdálenost docela bolí, a proto počítám s tvrdou zimní přípravou, která mě snad posune blíž ke splnění snu. Rozhodně nechci trénink podcenit.
Co na váš běh říká rodina? Chodí fandit?
Moje rodina je skvělá. Manžel nejen že ochotně kluky pohlídá, když jdu běhat, ale bez řečí se mnou objíždí všechny moje závody, a to i když jsou vzdálené několik stovek kilometrů.
Už vás potkalo nějaké běžecké zranění?
NAŠTĚSTÍ se mi běžecká zranění dosud úspěšně vyhýbají. Tak doufám, že budou v tomto trendu i nadále pokračovat. Nepočítám občasné špatné došlápnutí, po kterém bolí kotník, nebo bolavé koleno, které se sem tam ozve. To jsou maličkosti.
Chci začít běhat, jaké k tomu vedou první kroky? Co je nejdůležitější?
Nejdůležitější je asi vnitřní přesvědčení, že CHCI BĚHAT. Můžete mít sebelepší „vystajlovanou“ teplákovku, sebedražší běžecké boty, ale když nebude vůle, bude se vám na ně prášit ve skříni. Ze začátku se budete muset párkrát přemoct a vyběhnout, i když se vám nebude úplně chtít, ale časem si běh zamilujete. Já ho zbožňuju, protože mi dává čas na utřídění myšlenek, relaxaci, můžu při něm totálně vypnout a nemyslet na nic. Je to čas, který mám sama pro sebe a hlavně… přináší mi nekonečné množství endorfinů.
Už vás někdy přepadl pocit, že s během skončíte?
Tahle myšlenka se asi objeví v hlavě každého běžce, ale řekla bych, že většinou trvá tak tři vteřiny, maximálně jeden den. Běh je droga, bez které někteří z nás – závisláků – žít nemůžou .
Co běh a doping? Objevuje se?
Na vrcholové úrovni určitě ano. V mé kategorii: hobby běh/závody se asi o dopingu mluvit nedá, a i kdyby, pivo se většinou pije až po závodě .
Zatím největší běžecký úspěch?
Můj největší běžecký úspěch? To se špatně hodnotí. Může to být první místo na Hlučínském půlmaratonu, ale i poslední závodní půlmaraton, ve kterém jsem sice skončila až pátá, ale zlepšila si osobní rekord o 5 minut (oproti času v Hlučíně). Pyšná jsem i na svou zatím nejdelší trasu, která měla 33 km.
Kolik času týdně zabere trénink?
To je různé, ale když se daří naplnit plán, tak klidně 5 a více hodin.
Jak moc si hlídáte jídelníček, jak často se v něm objevuje oblíbená čokoláda?
Upřímně, můj jídelníček je strašný 
. Kdyby ho viděl nějaký nutriční specialista, tak by jistě zaplakal. Střídají se u mě „snažící“ období, kdy jdu do sebe a podaří se mi shodit pár nadbytečných kil, s totálně chaotickým obdobím, kdy jím všechno a nejvíc práce zmíněnou milovanou čokoládu. Pořád nadávám, že nehubnu, ale když se zpětně podívám co, jak a kdy jím, tak se nemůžu divit.
Máte nějakou oblíbenou sportovní značku oblečení?
Nemám vyloženě oblíbenou značku. Většinou vsázím na to, co mi padne, je pohodlné a v čem můžu mezi lidi . Z principu nemám ráda předražené značky (nejen v běhu, ale obecně), když můžu mít podobnou kvalitu mnohdy i za poloviční cenu. Na moje hobby běhání to stačí. Každopádně hodně mi sedí oblečení značky Kilpi, ale nepohrdnu ani běžeckou kolekcí z Lidlu nebo Tchiba.
Niky, MARATONmámu, zajímalo, jak jsem se k blogování dostala já: Začala jsem v roce 2006 psát o typicky pubertálních tématech, jako jsou celebrity, seriály atd. Tenhle blog mi vydržel do roku 2013. Nový, současný blog vznikl v červnu 2017 a je jiný, dospělejší. Blogování je pro mě relax a nebojím se psát o jakémkoliv tématu, v tom vidím svoji výhodu.
Děkuji moc za rozhovor a přeju úspěšné splnění mámina snu :)!