Muž jménem Ove

Tahle knížka mě dostala, nečekala jsem to. Brečela jsem v plném vlaku a smála se, když mi jednotlivé pasáže připomněly lidi v okolí. A přitom by se zdálo, že na příběhu zarytého bručouna znaveného smutkem a životem nemůže být nic tak zvláštního, ale opak je pravdou. Je to dojemná, milá knížka s lehce pohádkovým koncem, která vás zahřeje u srdce, proto bych vám ji doporučila. Pohádky jsou v běžném životě třeba 😊

Ove je padesáti devítiletý muž, který více koná, než mluví. Nadevšechno miluje svou ženu Sonju a auto Saab. Má rád pořádek, jistou disciplínu, životní jistoty a modrou barvu. Smrt manželky ho zlomí, Ove získá pocit, že není pro co dál žít a rozhodne se skoncovat se životem stůj co stůj. Do pokusů o sebevraždu mu ovšem vstoupí toulavý vypelichaný kocour a partička sousedů, ti všichni s ním ještě mají plány. A tak Ove svůj čin neustále odkládá a odkládá a pod tvrdou slupkou začne opět bít velké srdce, přestože jeho osobnost jde buď milovat, nebo nesnášet.

Jak už jsem psala výše, stojí za to přečíst. Nejdojemnějším se pro mě stal jednoznačně konec, ale celá knížka je skvělá. Tuším, že letos poprvé získala mých pět hvězd z pěti. O to více mě překvapilo, že autor Backman stojí například i za Co by můj syn měl vědět o světě, což se mně tak povedené nezdálo. Přesto se těším na daší Backmanovy knihy, a to nejsem skalní fanda severské literatury. Tento autor určitě stojí za přečtění!