My děti… v novém kabátu

my děti

HBO GO vypustilo před pár dny premiéru seriálu My děti ze stanice ZOO. Natáčelo se v ČR (hodně v Praze) roku 2019. Zatím jsem v půlce série, ale první dojmy z nového zpracování už mám. Dneska je s vámi proberu 😊

Snad ještě na základce jsem četla knížku My děti…, později jsem viděla film. Osud Christianne a její party tak pro mě nebyl neznámým. A upřímně si myslím, že není moc lidí, kteří by o něm nikdy neslyšeli. Od prvního vydání knížky letos uběhne 43 let, a od té doby si příběh žije vlastním životem.  Dokonce to v roce 2014 dotáhl na „pokračování“. V knižní podobě ho najdete pod názvem Christianne F. – Můj druhý život.

Zpracování seriálu se v dost věcech od knížky liší, ale nijak mi to nevadí. Poselství ve smyslu Děti, neberte drogy, zůstává zachováno. Děj jako takový se mi hodnotí blbě, protože záběry na puberťáky píchající si háčko, mi nejsou zrovna příjemné. Nicméně o tom to celé je.

Zaujaly mě kostýmy, netradiční záběry (tvůrci se divákovi snaží zprostředkovat feťácké tripy), dobrá hudba, i na první pohled sympatické hlavní postavy. Axel by klidně mohl být v poho kluk, nebýt jeho závislosti. Při sledování jsem si dala úkol navíc: najít svoji kámošku, která byla v komparzu. Zatím se mi to nepovedlo.

Nenašla jsem nic zásadního, co by mě na zpracování vyloženě štvalo. Možná bych ocenila kratší díly. Jsem zvědavá, jak to celé dopadne. Seriál hodnotím 60 procenty ze 100. A jak se tahle série líbí vám? Znáte knížku?

P. S. Obecně by se mi líbilo míň nových seriálu s puberťáky (Euphoria, Elite…), kteří by žili podle (upraveného) hesla sex, drogy a party.

P. P. S. Náhled: Canva.com

Související články

10 komentářů

  1. Seriál jsem ještě neviděla, ale s podobnou tematikou mohu určitě doporučit český film Mandragora a s ním spojený dokument Tělo bez duše. Pokud jste neviděla, určitě mrkněte.

    1. Mandragoru znám. Dobře zpracovaný, ale smutný film. Tělo bez duše jsem ještě neviděla, stejně jako Andělé nejsou andělé. Chystám se někdy podívat 🙂

  2. Vida, taky jsem vůbec netušila, že něco takového vzniká 🙂 Akorát nevím, jestli na to budu mít žaludek. Euphorii jsem třeba vynechala zcela záměrně, i když mě z popisu zaujala. Když ale hned první komentář, co jsem k ní četla, začínal slovy „nic pro slabé povahy“, měla jsem jasno.

    1. Mě to právě už na těch nových seriálech štve… Jako možná to tak mezi puberťákama teď tak je, že se berou drogy ve velkém a tak, ale podle mě je to hrozně přehnané :O Ale nevím…

  3. Neslyšela jsem o tom, ale budu si to pamatovat a možná se někdy podívám. Knížku mám ráda, i když je děj, jaký je. Četla jsem ji několikrát a vždycky se do příběhu úplně vžiju. V Berlíně jsem se cítila dokonce jako jedna z postav. Obzvlášť, když jsme se šli podívat na stanici Zoologischer Garten. Nástupiště je hezké, ale dole to vypadá asi dost podobně, jako když tam chodila Christianne.

    Druhý díl jsem četla, některé pasáže mě nebavily, víc mě však zklamalo, jak špatně si Christianne vedla dál. Dalo se to čekat, to ho, ale z konce My děti… mám takový příjemný nadějný pocit, a ono nic. Film jsem viděla, přijde mi nemastný neslaný, rozhodně méně působivý než kniha.

    1. Káji, s tvým pocitem ohledně druhého dílu souhlasím. Taky jsem po My děti… čekala lepší pokračování 🙁

  4. O knize jsem samozřejmě slyšela a ne jednou, ale musím se přiznat, že obecně téma drog strašně nemám ráda a nebaví mě to, je mi i nepříjemné na to koukat. Prostě nedokážu pochopit, proč by za drogy někdo vyhazoval peníze, když já v dospívání neměla ani na nic z toho, co jsem chtěla dělat, třeba foto výbava na fotografování 😅 Stejné to mám s cigaretami a alkoholem, věčně říkám rodičům, jaká je to škoda peněz a oni mi pak zas nemluví do toho, když si sama koupím něco značkového, protože ví, co by následovalo 😂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.