Pokud mě sledujete delší dobu tak víte, že hodně čtu. Bývaly doby, kdy jsem přečetla i čtyři knížky za týden, kdy rozsah stran byl delší než 150, a kdy se knihovna stala mým druhým domovem. Za tu dobu jsem přečetla stohy knih, v hlavě mi ale zůstaly jen některé a o těch vám chci dneska napsat.
Celá (zatím) třídílná série o Aristokratce mě nadchla. Napsal ji totiž kastelán jednoho zámku a to hodně osobitě a humorně. Obzvlášť u prvního dílu s názvem Poslední aristokratka jsem se smála nahlas. Dokonce si pamatuju na sezónu, kdy kniha putovala po průvodcovně. Pokud se chcete dozvědět a získat aspoň trošku představu o tom, jak to chodí na zámku/hradě, kniha je tou správnou volbou. Děj se sice odehrává nějakých 22 let nazpátek, od té doby se ale nic moc nezměnilo. Chtěla bych i na divadelní hru, ale vždycky ji prošvihnu.
Dále vám chci představit Hrdého Budžese, možná se vám na střední tato kniha objevila v seznamu povinné literatury. Příběh odehrávající se v komunismu z pohledu malé Helenky, má rozhodně co nabídnout. Další knížka, u které jsem se smála nahlas, některé hlášky jsou nezapomenutelné. Existuje i výborná divadelní stejnojmenná hra, v hlavní roli vystupuje skvělá Bára Hrzánová, které role padne jako ušitá.
Malý princ je hodně oblíbenou knížkou u spousty lidí. Když jsem byla mladší, upřímně jsem nechápala, co na ní každý vidí. Bylo to pro mě nezajímavé a moc složité. Jakmile jsem ale dospěla, knihu jsem si zamilovala. Je v ní totiž podle mě nějaké kouzlo. Od té doby jsem ji přečetla mockrát a stále se k ní vracím, protože pokaždé mám pocit, že uvnitř najdu něco nového.
Knížka Má lady Jane, byla pro mě překvapením a získala jsem ji za více, než příznivou cenu. Pohádkový příběh s prvky magie odehrávající se na byť upraveném historickém pozadí, je přesně ta oddechovka, kterou chcete číst. Nemohla jsem ji jen tak vyhodit a vyřadit tím z knihovny. Je to zajímavé čtení už jen kvůli tomu, že na příběhu se podílely tři autorky.
Dominik Landsman, patří v současné době podle mě k předním českým spisovatelům, a jeho knihy mě baví, stejně jako Dominikův blog nebo Instagram. Sedí mi styl jeho humoru i psaní a stránky hltám jedním dechem. V červnu má vyjít nová kniha, jsem na ni dost zvědavá.
Kdo z nás si někdy nepřidal jako chudák Bridget Jones, která bojuje sama se sebou. Její deníky jsou tím pravým počtením pro každou ženu v dobách hubnutí, předsevzetí a emočního vypětí. Takže vlastně vždy. Četla jsem tři knihy ze čtyř a nelituju.
No a teď o dvou knížkách, které mometálně fyzicky nemám u sebe, ale přesto bych je mohla číst znovu a znovu.
První je skvělý Austin Kleon a jeho Ukaž co děláš a Kraď jako umělec, dvě motivační knihy, které vám toho, co se inspirace a motivace týká, dají hodně. Můžu je číst dokola, a přesto se pořád nechám inspirovat. Poprvé jsem o těchto knížkách slyšela u Ester Starling. Moc se těším na další Austinova díla, protože je prostě musím mít.
A poslední knihou mého srdce je Saturnin od Zdeňka Jirotky. Považuju ji za skvost české literatury, protože je to čtení vtipné, zábavné a milé. Myslím si, že je to kniha, která prostě nikdy nezestárne.
Pokud se chcete podělit o svoje oblíbené knihy, napište mi je prosím do komentářů. Až budu mít čas, tak je omrknu 🙂
P.S. Třpytivé maličkosti na fotce mám od Barbry Binks, tuto návrhářku můžu jen doporučit. Komunikace s ní je rychlá, navíc je Barča hodně spolehlivá, a dá na váš názor při výrobě módního kousku. Šije třeba pro Sharlottu, a momentálne i pro mě 🙂
Moje vůbec nejoblíbenější knížka jsou Bídníci, ale už je to dlouho, co jsem je četla. A asi nejlepší, co jsem četla za poslední dobu, byla Sedmá funkce jazyka od Laurenta Bineta. Geniální čtení pro náročnější čtenáře. 🙂
Bídníky znám, to druhé ne, mrknu, díky 🙂