Myšlenka opustit současnou práci přišla v dubnu 2022. Byla jsem po zkušebce, a měla zažít mega hnusné pracovní vytížení. Na pobočce jsme byly 2, a za den obsloužily až 300 lidí.
Velikonoce roku ’22 jsem probrečela s myšlenkou: UŽ NEMŮŽU.
Jenže, to bych nebyla já, a věčný bojovník, který se ukrývá v mojí hlavě (nebo duši?). Nejsi přece žádné béčko! Vydrž, prťka vydrž! A tak stejně, jako jsem kdysi dávno měla odejít z VŠ dřív, než po dvou letech, jsem i tentokrát umlčela intuici, sklapla paty a připravenou výpověď strčila zase zpátky do batohu.
Přišlo lepší pracovní období, v práci nás přibylo, ale pocit, že TOHLE není ono mě neopouštěl. V dubnu ’23 jsem se definitivně rozhodla. Skončím, protože můžu. Skončím, protože chci. Kdybych to neudělala bojím se, že navždycky ztratím sama sebe. Jenže bojovník v mojí hlavě mi našeptával, že mít oddělané aspoň 2 roky je lepší, než pracovat rok a kousek. A tak jsem přikývla, a den za dnem se dostala až k současnosti.
Za míň než tři měsíce budu oficiálně nezaměstnaná. Budu ale hlavně VOLNÁ! Jsem vyděšená, i natěšená zároveň. Kromě vyřizování a naplánovaných zubních zákroků, mám v lednu v plánu dodělat autoškolu a pomoct Káji s hlídáním malého, pokud to bude potřebovat. Jinak jsem si naordinovala volno. Protože si ho zasloužím, a nemusím nikomu nic vysvětlovat.
Chvíli budu doma, naberu nový dech a rozkoukám se co dál. Pro začátek to jsou nadějné vyhlídky. A i když si sem tam říkám, jak nezodpovědná jsem, a že mít nějaký pravidelný příjem, je lepší než žádný, vím, že vykročit do neznáma je to nejlepší, co pro sebe můžu udělat.
P. S. Shodou náhod jsem našla podobný článek. Inspiroval mě k tomu mému.
Náhled: canva.com
Držím moc palce, ať se najde nová lepší práce, kde podobné nepříjemné pocity nebudeš zažívat. Věřím, že úleva to byla obrovská, zvlášť po tak dlouhém odhodlávání…
Hrozně moc se ti uleví. 🙂 A věřím, že si novým místem polepšíš.
Když jsem kdysi měnila působiště jako učitelka, byl to neuvěřitelný rozdíl. Práce jsem se neděsila, ale těšila jsem se do ní.
Držím palce.