NeMakačenko

Jako studentka jsem už vyzkoušela kdeco, abych vydělala nějakou tu kačku. Některá brigáda byla jednorázovka, jiná opakujující se, a někde jsem tvrdě narazila. Pracuju hlavně v létě od svých osmnácti let, které jsem oslavila poměrně dávno. Brigádničit jsem začala hlavně kvůli sobě, abych ze sebe měla lepší pocit a vyplnila čas o prázdninách. Sluší se přiznat, že jsem taky nechtěla být jediný nemakačenko ve svém okolí.

Znám studenty co pracují prakticky pořád, ať je školní rok nebo léto a mají můj obdiv, protože si to u sebe nedovedu představit. Sedět sedm hodin v lavici, potom jít do práce, domů se vracet za tmy, spát pár hodin a jít do školy, už jen ta představa mi není příjemná. Jsem asi slabý kus. Je ale jasné, že kdo musí, musí a přesto nejede vlak, proto jsem vděčná, že já jsem nikdy takto pracovat nemusela. Nemakačenko? Jak se to vezme.

Nejdéle se v mojí brigádnické činnosti věnuju provázení na památkových objektech. Dělám to už pátou sezónu v rozmezí čtnácti dnů až dvou měsíců v kuse. Každý rok sice hlásím, že bude poslední, nicméně jsem si k „našemu“ objektu vytvořila vztah a poznala tam spoustu fajn lidí i mezi návštěvníky, a tak se pokaždé vrátím. Vždycky mě potěší zjištění, že návštěvník má skutečný zájem a můžu mu předat i něco navíc. Vím, že až s provázením seknu, budou převažovat ty dobré vzpomínky a ráda si na provázecí časy vzpomenu.

Kromě provázení jsem už zkusila pomáhat s přípravou akcí pro děti, vést děti v kroužku, uklízet v hotelu nebo obsluhovat za barem. Jednu dobu jsem chodila i jako dobrovolnice do domova seniorů, to ale bezplatně.

Když nepočítám provázení, tak mě nejvíce bavila práce s dětmi, hlavně v kroužku. Děti jsou totiž skvělí parťáci a obzvlášť na prvním stupni moc fajn. Dobře se mi s nimi pracovalo, hráli jsme hry a hodina vždycky utekla jako voda. Přesto je mi jasné, že celý život bych s dětmi pracovat nezvládla.

Možná čas od času slyšíte děsivé brigádnické historky. Ani mně se vždycky nepodařilo najít fajn brigádu. Nejhůře jsem snašela uklízení a obsluhu za barem. Obojí není vůbec pro mě, přestože se mi to zpočátku zdálo jako relativně pohodová práce (všem uklízečkám a barmankám se tímto omlouvám). Zdání klame, je to pořádná makačka! Je spousta důvodů, proč jsem u obojího vydržela chvíli a trvalo, než jsem se s těmito zkušenostmi srovnala.

Ať tak či tak, jsem ráda, že jsem poznala co předchází nákupu a svírání bankovky v rukou. Všechny brigády, které jsem měla mi totiž něco daly do života a člověk si začne opravdu vážit jednak různých povolání, ale hlavně peněz. Proto pokud studujete, určitě doporučuju si brigádničení vyzkoušet. Dovolím si dát vám 4 důvody, proč je to fajn:

  1. Vyděláte si nějakou tu korunu a možná se tak změní váš pohled na finance.
  2. Naučíte se režimu a pokud nebudete brigádničit ve stejném městě, tak i samostatnosti.
  3. Poznáte, která práce vás baví a ke které se absolutně nehodíte.
  4. Smysluplně strávíte letní čas a navážete nové kontakty.

Související články

2 komentáře

  1. Taky nechápu a obdivuji ty, kdo během školy (ne o víkendech, ale o všední dny) prostě po škole jdou na pár hodin do práce. Ale tak většinou jsou to lidi, kteří se pak dospávají ve škole. Někteří jsou chytří a tak všechno doženou, jiní pak mají trochu problémy. Těžko říct, já bych nezvládla další zátěž po náročných dnech. 🙂

    1. Já taky ne, ale je to podle mě dost individuální 🙂 Je ale fakt, že vím o takových, co potom školu moc nezvládají na úkor práce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.