Hurá, po dlouhé době jsem narazila na knížku, která mě opravdu bavila. Je plná zajímavých myšlenek, i když je pravda, že Bowieho mohlo být v ději více, tak jsem to alespoň podle názvu očekávala. Nicméně nevadí, četba stála za to.
V osudovém vlivu Davida Bowieho na holky (proč tak dlouhý název?) vystupuje jako hlavní postava svérázný androgynní mladý muž Paul, který žije v domácnosti dvou matek – paličaté bohémky tělem i duší a podnikající příslušnice levice. Soužití v rodině je dost specifické (ne kvůli oriantaci matek), a taky nepředvídatelné.
Domácí (ne)výchova + šikana přiměje Paula seknout se školou, tím pádem se začne orientovat na hudbu a nové známosti, přivydělává si jako hráč na piano. Jediné, co ovšem doopravdy chce je, aby okolí vnímalo jeho opravdovou osobnost bez masek a přetvářek. Během cesty k osobnostní svobodě přichází zklamání, touhy, překvapení, ale i tvrdý náraz s realitou. Otevřený konec příběhu čtenáři nabízí příslib nového začátku.
Děj plynul hladce, autorův styl jazyka mě bavil moc. Myšlenkami kniha připomněla výjimečné dílo Osamělost prvočísel, pokud jste nečetli, určitě doporučuju. Paulovi jsem rodinnou situaci opravdu nezáviděla, v některých krocích jsem ale jeho impulzy nedokázala pochopit, na druhou stranu byly i části, kdy jsem s ním souznila. Přečteno za dva dny určitě doporučuju, přestože nic převratně „wow“ se nestane a díky anotaci možná očekáváte trošku jiný příběh. Mám chuť přečíst si další autorovu knihu, Klub nenapravitelných optimistů.
O téhle knize jsem už slyšela, ale asi mě nikdy nenapadlo ji vzít vážně v potaz. 🙂
Schválně to zkus 🙂