Povídání o jednom moc “fajn” pátečním ránu. Den jako korálek.
Dneska ráno jsem měla plán. Pojedu do práce s předstihem, a ještě si stihnu zajít na ORL s bolavým uchem. Plán to byl hezký, ale to bych se nemohla vzbudit do zimní pohádky. Sotva vyjdu z domu, valím oči na množství sněhu. Za oknem to možná vypadá jako idylka, venku je to spíš opruz. Nicméně tramvajka jede.
Statečně se potmě brodí závějemi, pořád hustě sněží. Cesta po deseti minutách nečekaně končí. V klidu si čtu knížku, očekávám malé zdržení. Uběhne pět minut, dvacet, a pořád stojíme. Za tramvajkou se začne tvořit kolona dalších spojů. Z důvodu závějí se dál nejede.
Zvažuju možnosti. Zastavila zrovna tak blbě, že na nejbližší zastávku je to cca kilometr. Do mého směru jede jenom tahle konkrétní linka. Po chvíli se rozhodnu vyjít z nepojízdného vozu ven a dojít na spoj v protisměru, který mě aspoň trochu přiblíží k cíli.
Ujdu sotva pár metrů, a vracím se zpátky. Na nečekaný pochod nejsem absolutně oblečená. Promočila bych se durch.
Zkouším volat přítelově mamce, která pracuje kousek ode mě. Zjišťuju, že už je v práci, protože výjimečně jela autem. Konzultuju s ní situaci, a po dalších dvaceti minutách se domluvíme, že pro mě sjede autem.
Nakonec však nastoupím na projíždějící autobus, který sice objíždí půl města, ale aspoň jede. Odvolávám mamku, a hledám přestupný spoj.
Do práce nakonec dorazím o dvě a půl hodiny později (běžně mi cesta trvá 25 minut), vezmu to ještě přes ORL. První letošní sněhovou kalamitu mám za sebou, hurá!
Btw, pamatujete v posledních letech tolik sněhu? Já ne. U nás je tak 50 čísel.
P. S. Chvilku jsem si připadala jako v knížce Sněží, sněží.
Náhled: canva.com
Na Vysočině bylo i loni sněhu hodně, tak jsem se holt smířila, že letos to nebude lepší a musím si zvyknout. Na jednu stranu si jej užívám, na druhou je náročné kamkoliv jet, cesty tu nejsou moc prohrnuté a jako řidič začátečník mám strach. Hodně tedy chodím pěšky, nabalená jak Mumínek. 🙂
Tvůj zážitek mi připomíná několik brněnských kalamit, které jsem sama zažila, typicky když se pravidelně každým rokem trolejbusy u Anthroposu nemohly rozjet do kopce nebo když namrzlo trakční vedení tramvají a žádné celý den nejezdily. Člověk si pak uvědomí, jak je celé město provázané a vzájemně závislé.
I my v Praze máme pořádnou sněhovou nadílku! A je to nádhera. Lidi se sice někdy nedostanou tam, kam chtějí, ale já bych rozhodně řekla, že to za to stojí 🙂
Mně připadá, že lidi vždycky na tolik sněhu zapomenou. 😀 Slyšela jsem, že v úterý se má nepatrně oteplit, na Vánoce to asi nevydrží. 🙁
I u nás jezdilo MHD podle jízdního neřádu, nijak mě to ale netrápilo, nikam daleko jsme nejeli (kam taky) ani jsme nespěchali. Být sama, asi bych šla pěšky, jenže synek nechce ve sněhu vůbec chodit.
Jsem zvědavá, jak se mi zítra pojede na Ostravici.
Káji, tak to ti při cestě na Ostravici držím palce :)) Tam to někdy v zimě je dost o hubu. Taky jsem slyšela, že se má oteplit, jsem zvědavá.