Pět měsíců na pracovní stáži v Německu (rozhovor)

Myšlenka udělat následující rozhovor mě napadla už o Vánocích, ale jak už to tak bývá, realizace se povedla přes videohovor až teď v době koronaviru. A kdo že bude dnešním hostem? Moje dobrá kamarádka Lada, vystudovaná absolventka pedagogické VŠ, která po magisterských státnicích strávila pět měsíců v německém Düsseldorfu na pracovní stáži. A právě o ní jsme si během rozhovoru povídaly.

Laduš, první otázka na tebe je ryze praktická. Zajímá mě, jak ses vlastně do Německa dostala?

Když se u nás ve škole objevila nabídka pracovní stáže přes katedru jednoho z oborů, všimla jsem si toho a začala zjišťovat více, jelikož mě to dlouho táhlo na západ Německa. Rok před stáží jsem pracovala jako au-pair, tehdy v Kolíně nad Rýnem, který najdeš asi 20 minut od Düsseldorfu. Nikdy mě nelákal Erasmus jako takový, ale právě takováto stáž, která je více praktičtější.

Jak to vypadlo v praxi? Co všechno jsi musela zařídit proto, aby tě vůbec vybrali a ty jsi tak měla možnost odcestovat?

Nejdříve jsem musela projít výběrovým řízením, což byl vlastně pohovor o mých představách ohledně stáže. Na pohovoru jsem potkala kamarádku a říkala si, že mezi námi dvěma bude těžké si vybrat, nakonec to ale vyšlo oběma. Potom jsem se zkontaktovala s organizátorkou stáže, která mi poskytla více informací a následovalo byrokratické kolečko, potřebných dokumentů bylo fakt hodně a všechno se muselo vyřídit před mými státnicemi, jelikož jsem měla odjíždět jako absolvent.

V srpnu došlo na podepsání účastnické smlouvy, ve které mimo jiné byly dány podmínky, že dvakrát během pobytu musím vyplnit jazykový test (před pobytem a na konci) a průběžně poskytovat zprávy o tom, jak se mám. Musela jsem si taky zařídit ubytování, jízdenky a cestovní pojištění. No a na konci srpna jsem mohla odjet.

Kde jsi v Německu bydlela? A jaké to bylo bydlet najednou s cizími lidmi? (Poznámka: Laduš do té doby žila s rodinou)

Ubytování jsem si musela najít sama a měla jsem z toho obavy. Naštěstí mi ale pomohla spolužačka, která na stáži byla přede mnou a jelikož končila, nastoupila jsem na její místo. Bydlení to tedy bylo za dobrý peníz a prověřené, byť jsem měla malinkatý pokojíček se sprchovým koutem i kuchyňkou v jednom. To pro mě byla novinka a prvně to byl trošku šok, stejně jako společný záchod se spolubydlícími v domě. Ale ačkoli podmínky to byly bojovnější a chyběl mi domácí komfort nebylo to nic, co by se nezvládlo. Spolubydlící jsem jinak skoro nepotkávala a jen párkrát jsme se náhodně potkali na chodbě.

Stipendium ti poskytl program Erasmus + financovaný ze zdrojů EU, jak jsi s penězi vycházela?

Měla jsem 600 euro na měsíc a dá se říct, že stipendium mi pokrylo základní potřeby. Nájem spolknul 380, jelikož nájmy v Německu jsou obecně drahé. Určitě pomohlo, že jsem si stanovila limit kolik týdně můžu utratit za potraviny, což bylo 40 euro za podmínek, že jsem si vařila sama. Cca 160 euro mě tedy stálo měsíčně jídlo a na zbytek věcí mi zbylo okolo 60 euro z toho jsem platila hlavně drogerii a výlety. Ještě dodám, že potraviny v Německu jsou levnější než v Česku. Všechno navíc šlo z vlastní kapsy, proto doporučuju mít něco ušetřeno pro případ nečekaných výdajů, já jsem si v přepočtu na koruny takto vezla si 15 000. Ale dám čtenářům tip: Německo celkově je dobrým místem pro brigádu, třeba i na pár hodin týdně například v obchodě s oblečením, hned tak máte penízky navíc. 

Co přesně jsi v Düsseldorfu dělala?

Pracovala jsem třikrát týdně na konzulátu České republiky, kde jsem zastávala funkci podpory a asistence českých občanů v případech nouze, například jsem vyřizovala telefonáty a korespondenci. Do toho jsem ještě jedenkrát týdně čtyři hodiny učila češtinu děti ve Schole Bohemice, což je český spolek udržující češtinu u Čechů v zahraničí.

Jsi vystudovaná učitelka, ale stejně se zeptám. Která práce tě bavila více?

Přínosné bylo obojí, ale větší zážitek mám z práce na konzulátu – s tou jsem na rozdíl od učení neměla do té doby žádnou zkušenost.

Co pro tebe bylo během těch pěti měsíců nejnáročnější nebo nejtěžší?

Asi stesk po domově a kamarádech. Nejvíce jsem to vnímala v pátek večer, kdy se lidi schází, jdou se společně bavit a já mířila tak akorát sama na byt. Naštěstí za mnou většina nejbližších přijela, za což jsem jim vděčná. Na druhou stranu, to že byl člověk často sám mě vytrénovalo na karanténu, kterou máme v Česku teď😊

Zaznamenala jsi nějaké rozdíly mezi oběma zeměmi?

Určitě, třeba ve službách najdeš samé milé a pozitivní lidi, to tady není pravidlem. Ovšem na ulici tam byl každý sám za sebe, a právě tady mi to přijde přesně naopak. Zdá se mi, že jsme k sobě více otevření.

Překvapila mě i architektura, která je v Düsseldorfu hodně moderní, nejen kvůli událostem 2. světové války. Nesmím zapomenout zmínit i modernost dalších měst a multikulturní společnost. Zajímavá byla i zkušenost se zdravotnictvím, kdy jsem onemocněla a vydala se k doktorovi. Přijde mi, že se s tebou moc nepářou dají ti antibiotika a nazdar, můžeš jít do práce tady mám pocit, že přístup doktorů je jiný. Přesto si netroufnu hodnotit, které zdravotnictví je na vyšší úrovni.

Pocítila jsi jako absolventka oboru učitelství němčiny pro základní školy, že by pobytem došlo ke zlepšení tvojí jazykové úrovně?

Tím, že jsem německy mluvila dobře už předtím, tak zásadní přínos nevidím. Konzulát i Schola Bohemica byly české instituce, takže jsem v konečném důsledku mluvila tak z 80 procent česky.

Chtělo se ti po těch pěti měsících domů, nebo bys ještě ráda zůstala?

Možnost stáž prodloužit jsem dostala, ale už ji nevyužila. Při odjezdu mi bylo líto, že odjíždím, ale samozřejmě jsem se těšila na svoji postel, rodinu, kamarády a tak. Takže domů se mi chtělo.

Moje poslední otázka zní, jestli bys stáž doporučila dalším, případně proč?

Jasně, určitě doporučuju všem! Vystoupíte ze svojí komfortní zóny a získáte nové zkušenosti, které se do dalšího života hodí. Byl to pro mě nezapomenutelný zážitek a každý, kdo má možnost takto vycestovat by toho měl využít. Ráda na to vzpomínám. Nejdříve však doporučuju zjistit všechno potřebné od kamarádů, nebo spolužáků se zkušenostmi.

Děkuji mockrát za rozhovor a pokud máte na Ladu nějaké otázky, napište je dolů do komentářů. Ještě dodám fotky nejen z Düsseldorfu, jelikož Laduš na stáži i hodně výletovala: