Dnešní inspiraci jsem získala u Another Dominiky a Ukecané, které se stejně jako já zapojily do Výzvy jako Brno. Tak se hezky usaďte, dejte si něco dobrého a přečtěte si zase můj brněnský příběh doplněný o fotky z města. Spoiler: Nečekejte růžové vyprávění!
Poprvé jsem v Brně byla jako malá holka, ale moc si z toho tenkrát nepamatuju. V hlavě mi utkvěl jen brněnský drak, princezna u kapucínů a hřbitov, kde máme rodinu. Nic víc. Můj čas přišel až čtyři roky zpátky, kdy jsem si podala přihlášky na VŠ mimo jiné i do Brna, jedna z nich vyšla a tím se určil další vývoj událostí.
V té době jsem už ve městě měla přítele a v hlavě vidinu, že změna je přesně to, co potřebuju. Nový začátek s čistým štítem, samostatnost a větší kontakt s přítelem, protože do té doby jsme měli vztah na dálku. Procházela jsem si těžkým obdobím a k Brnu se upínala jako k modle, která mi vlije novou energii do žil, byla jsem natěšená a nadšená – haló, tady mě máš!
Zpátky z obláčku. O počáteční iluze jsem přišla hodně rychle, možná hned v ten moment, kdy po prvních hodinách ve škole bylo jasné, jak jsem šlápla vedle. Dvouleté trápení nakonec dobrovolně skončilo a nikdy mi to nebylo líto.
Na koleji se mi taktéž nedařilo. Moje představy ve stylu „všichni budem kamarádi“ se vzápětí rozplynuly + jsem si fakt nesedla se spolubydlící a koleje obecně pro mě doteď představují noční můru. A to nejsem člověk, který nepaří. Abych to zkrátila, první dva roky rozhodně nepatřily k těm nejlepším v mém životě, občas jsem se chtěla vrátit do Slezska a myslím, že kdyby tu nestudoval přítel a nebydlela kamarádka se kterou se pravidelně vídám, Brno zůstane černobílou vzpomínkou.
Často jsem se cítila a pořád někdy ještě cítím osaměle, protože rodinu tady nemám a kamarádi jsou všude možně, jen tady moc ne . Ale na druhou stranu, poslední dva roky se můj brněnský život obrátil k lepšímu! Změnila jsem školu a moc se mi tam líbí, stýkám se s nepatrně větším množstvím lidí, máme skvělé sousedy a náš byt je pro studentský pár s králíkem docela výhra. Takže si momentálně docela pískám přesto si nemyslím, že v Brně zůstanu, protože zatím mi tolik k srdci nepřirostlo. Ale několik míst + rozjezdy mají něco do sebe 🙂
P. S. Jestli si taky hledáte svoje místo v Brně, ráda tu potkám někoho nového 🙂 a pokud vám články o městě nestačily, Brnu jsem se věnovala párkrát v rubrice V luftu.
Jakožto rodilou Brňačku mě těší, že se Brno v dobré obrátilo a že se ti tam nakonec aspoň trochu líbí. Však uvidíš v dalších letech, jestli bude Brno finální štace, nebo zda se přesuneš nazpátek domů či někam úplně jinam. Osobně žiji v Praze a připadám si tu i po 2 letech stále vykořeněná, takže tu touhu po návratu úplně chápu. 😀
Tak bydlení v Praze už mám za sebou 🙂 Určitě si myslím, že se přesunu směrem zpátky do Slezska.
V Brně jsem byla jen párkrát na pouhou otočku, máme to 250km daleko, ale musím říct, že z článků od tebe i od ostatních blogerek jsem nabyla dojem, že bych to měla napravit a doufám, že třeba tohle léto by to mohlo vyjít. Myslím, že Brno si zaslouží, abych v něm strávila víc času a pořádně se po něm podívala. 🙂
V Brně jsem byla celkem pětkrát, ale užila jsem si ho vlastně jen dvakrát, protože v dalších dvou případech jsem jen čekala na přípojný vlak/autobus a jednou jsem tam byla zatáhnuta na nákupy ve Vaňkovce. (Brr,to byl ale hrozný den. :-D)
Nemůžu říct, že by mě nějak uchvátilo, Olomouc nebo Zlín se mi líbí mnohem víc.
Na koleji bych nevydržela ani týden, jen si představím tolik lidí a už mi naskakuje husí kůže.
Je dobře, že se ti nakonec v Brně zalíbilo. Nedivím se, že tam nehodláš zůstat navždy. Pro život jsou lepší menší, klidnější města. Já sama se vidím nejlépe někde v domku na vesnici. Kdyby to nevyšlo, volila bych třeba Frýdlant, Frenštát nebo Nový Jičín. F-M mám samozřejmě moc ráda, ale navždy tu být nechci. Jako domov vnímám celé okolí. Důležité je mít na blízku Beskydy. 🙂
Hlavně, že se vše v dobré obrátilo 🙂
V Brně jsem byla vždy jen krátce, pocházím z opačné strany republiky 😀