Včera jsem si uvědomila, že se v současné práci blížím k nezvratnému konci. Spočítala jsem si zbylé pracovní dny, a dostala se na číslo 14! Posledních 14 směn! Neuvěřitelné!
Moje odcházení je tak za rohem. Úplně poslední den musím předat pokladnu, vrátit klíče a pracovní oblečení, a taky se rozloučit s kolegy. Pociťuju lehkou nostalgii, ale pořád si stojím za tím, že dělám dobře. Když totiž váhám, stačí si vzpomenout třeba na to, jak nám zákazníci nadávali do kosočtverců, posílali nás do zádele, nebo si vylívali zlost za něco, co neovlivníme. Hned se mi odchází líp 🙂
Tak ať jsou ty poslední dny co nejvíce v klidu!
Náhled: Photo by Marten Bjork on Unsplash
Hurá! 🙂
Snad budeš mít příště větší štěstí a budeš do práce chodit ráda.
Byly dny, kdy jsem chodila ráda 🙂
Děkuju!
Není lepšího pocitu, než odejít z práce po takových zkušenostech. Ano, zažila jsi tam dobré chvíle, ale i ty špatné. Začít nanovo a s něčím u čeho víš, že tě bude bavit je… osvěžující. Ovšem do té chvíle, kdy nastoupíš a zjistíš, jak to tam funguje a jací tam jsou lidé. Nebo, bohužel, si uvědomíš, že nemáš žádnou práci, nemáš jistotu peněz a náhle nevíš co dělat dál. V tu chvíli tahle euforie vyprchá.
Máš pravdu. Dělám však všechno proto, abych od 1.ledna měla nový plán a nové vize.
Nový plán a nové vize? To je dobré, to by mohlo nové zaměstnání klapnout:)