Občas mám chvilky kdy bych psala, až bych brečela. K mé smůle ovšem prožívám i ty, kdy mi v hlavě protéká myšlenkový vodopád a to si potom přijd u jako rybář, který stráví den u řeky a na břeh nevytáhne nic.
Psací mód mi dost často komplikuje fakt, že se právě nacházím ve škole/v MHD / mezi lidmi / doplň si sám, nebo taky doma, jenže doma mi to komplikuje zase třeba hora neumytého nádobí a než ho umyju, potřeba psát mě opustí, a tak pořád dokola. Ve výsledku to vypadá tak, že spíše nepíšu, než píšu:
„Mám chuť něco napsat na blog.” (sedám k ntb, přihlásím se do blogu a horlivě kliknu na “vytvořit příspěvek”, v hlavě mám několik možných námětů).
O 5 minut později:
„Sakra, sakra, soustřeď se a něco napiš!”
O deset minut později:
Vzdávám to, naštvaně zaklapnu ntb a jdu dělat jiné věci.
Možná vás teď napadne, proč vlastně nepíšu třeba v tom MHD nebo kavárně, v psacím módu? To máte tak: Nedokážu se mezi lidmi soustředit, a nejlíp se koncentruju v naprostém tichu. Když jsem potom sama doma, dávám naději na vytvoření článku 8/10, teda v případě, kdy vím, že se můžu pořádně “zapsat” a neřešit, kolik minut u psaní strávím.
Někdy mi témata na články vyskakují samy a je potom na mém vnitřním filtru, do čeho se pustím a do čeho ne, když přihlídnu k tomu, že blog je profláklý všude možně. Jindy můžu sedět u ntb několik desítek minut a prostě nevymyslím nic. Občas mi pak pomůže proklikat oblíbené blogy a nechat se inspirovat tam.
Kdysi jsem potom četla, že J.K. Rowling napadl námět na Harryho Pottera ve vlaku. Jiné autory náměty napadají třeba před spaním. A já jsem často přehlcená vodopádem myšlenek a prostě tu rybu ne a ne vytáhnout na břeh. Už jsem se ale zlepšila a když mě přepadne potřeba psát, popadnu tužku a nejbližší papír a myšlenku si poznamenám, protože, co kdyby.
Obrázek v záhlaví je z Pixabay.com, licence tohoto obrázku: CC0.
Ten papír bych taky měla zavést. Nebyla jsem zvyklá příliš zapomínat, ale v poslední době se mi stalo celkem dostkrát, že mě napadlo nějaké moc pěkné téma – a než jsem přišla domů, bylo pryč! K vzteku, fakt 😀
Jo, to se mi přesně stává :D, nesnáším to!
Já mám tenhle problém v poslední době s psaním na web Zaujatým pohledem, který vedu s přítelem. Pořád chci o něčem psát, něco okomentovat, na něco upozornit. Jenže v klíčový okamžik se mi do toho nechce a pak mám pocit, že už to nemá cenu, že už to není aktuální, že už můj názor někdo někde řekl… Ale dneska bych ráda něco napsala, tak snad se k tomu dokopu. Tobě taky držím palce.
To moc dobře znám :/
To moc dobře znám. I já si zapisuji různé nápady na články. Většinou přichází ve chvíli, kdy prostě nejde si jen tak sednout a začít psát. Bohužel zapsaním nápadu to taky končí. Někdy mi v mém seznamu zůstanou i celé měsíce. Když mám nápad, čas i příležitost, většinou článek napíšu hned.
Tak to jsme na tom stejně 🙂