Práce s lidmi

lidi

Ve službách pracuju 6 let. Za tu dobu jsem buď osobně, nebo zprostředkovaně zažila:

  • kopání do dveří, když návštěvníci přišli pozdě na prohlídku
  • nadávky, urážky, výhružky
  • hysterické záchvaty, když nebylo „po jejich“
  • protáčení očí a arogantní jednání

A tak bych mohla pokračovat. Tyhle zkušenosti mě mimo jiné naučily, že já sama se pak snažím být jó milá a chápavá na všechny další lidi ve službách. Protože vím, že to není nic lehkého. I když přiznejme si to upřímně, každá práce má něco.

Všechny srážky s blbcem mě taky učí trpělivosti, zvyšování míry tolerance, a snaze neztratit nervy. Tyhle skills se pro život hodí. Přesto bych si podobné zážitky radši odpustila. Chování dospělého člověka mě i po letech dokáže překvapit.

Milá a příjemná setkání pořád ale převažujou. A dokud to tak je, po každém nepříjemném zážitku se oklepu, vstanu jak fénix z popela, nasadím milý tón a pokračuju v práci.

Náhled: Litomyšl, sochy Olbrama Zoubka.

P.S. Přijde mi, že korona už lidem pěkné cuchá nervy. Vytočí je každá maličkost.

Související články

6 komentářů

  1. Práce s lidmi chce pevné nervy a trpělivost, ale i přesto bych jí nevyměnila. 😀 🙂 A souhlasím, že covid dává lidem po psychické stránce pěkně zabrat. 😀 :/

  2. Myslím si, že člověk opravdu musí mít velmi pevné nervy na to, aby mohl pracovat s lidmi a nezbláznil se.
    Já dělala pár let v HMku, jako prodavačka i jako vedoucí a někdy jsem nevěřila vlastním očím a uším, co jsou lidé schopní říct nebo dělat za scény. Upřímně, s lidmi už dělat nikdy nechci 😀

    1. Jj, to určitě je pravda 🙂 Někdy to jde ale hůř. Vždycky si třeba řeknu, že ten člověk má asi nějaký osobní problém, protože jinak nechápu, co ho k takoému jednání vede.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.