Slibuju, že tohle je poslední článek na tohle téma. Jsem ráda, že text už mám hotový + prodiskutovaný s vedoucí, a zbývá mi pořešit poslední formality. Než tuhle studijní kapitolu definitivně uzavřu myslím, že by bylo ještě fajn podělit se o několik dalších tipů, které mi psaní dost zjednodušily. Sama totiž vím, jaké peklo může být něco podobného sepsat. Pár předchozích rad jsem už naťukla tady.
- Ověřte si, že máte word skills. To znamená umíte vygenerovat obsah, vytvořit styly, udělat číslování od určité stránky… Podle mě není nic horšího, než začít panikařit při samotném psaní a zoufale googlit.
- Načtěte si „psací jazyk“. Bakalářky, diplomky a závěrečné práce by měly být psané formálnějším jazykem. Z toho důvodu doporučuju vyhledat třeba v NUŠL (Národní úložiště šedé literatury) vysokoškolské práce kamarádů, známých a třeba i cizích lidí. Díky tomu jsem vlastně zjistila, co se ode mě při psaní očekává.
- Ověřte si dostupnost téma. Na NUŠL si v sekci „Vysokoškolské práce“ můžete díky vyhledávání ověřit, jestli vaše téma nezpracoval už někdo jiný. Dost podstatný bod!
- Utvořte si velkou časovou rezervu. V tomhle bodě záleží, jak moc velký prokrastinátor jste. Já třeba všechno řeším s velkou časovou rezervou a doteď se mi to skoro vždycky vyplatilo. Práci jsem psala nepravidelně čtyři měsíce + měsíc jsem si nechala na vychytání much.
- Heuristika. Při samotném psaní budete dost pravděpodobně vycházet z EIZ (elektronických informačních zdrojů, jako je třeba EBSCO, Web of Science… = VŠ mívají zaplacené různé kolekce, do kterých byste měli mít přístup) a různých knížek. Doporučuju se ujistit, že umíte správně položit dotaz, a dostat se tak ke kvalitnímu výsledku vyhledávání. Protip: Dost vysokoškolských i veřejných knihoven na tohle téma dělá často zadarmo přednášky a workshopy.
- Správný výběr vedoucí/ho. Osvědčilo se mi oslovit vyučující, kterou znám z hodin a přibližně vím, co od ní očekávat. Vedoucí, která/ý nekomunikuje a nemá zájem, může být nepříjemným problémem.
- Rozeslání finální verze blízkým + kontrola pravopisu korektorem. Sama na sobě vidím, že i když práci opakovaně čtu, můžu přehlídnout překlepy a stylistické chyby. Čárky jsou zlo! Víc hlav, víc ví. Samotné hledání korektora mě ještě čeká. Dám na veřejné recenze a kontakty lidí, kterým věřím.
- Nahrání práce na server Odevzdej.cz. Tenhle server porovnává už vyšlé dokumenty s tím vaším. Účelem je podchytit plagiátorství. Doporučuju na něj práci pro jistotu nahrát.
- Odměnit se za dobře odvedenou práci! Důležitý bod 😊
Podobných článků najdete na netu spoustu, ale kdyby měl zrovna ten můj kouzelnou moc pomoci aspoň jednomu člověku, mělo smysl ho psát. Upřímně jsem ráda, že to mám za sebou a doufám, že dlouho nic podobného psát nebudu.
Náhled: Photo by Dan Counsell on Unsplash
6 komentářů
No super, teď se té budoucí diplomky bojím ještě více, když tady černé na bílém vidím, jaká je to věda!
A zajímavá otázka: Dá se taková práce napsat tak, aby stylisticky odpovídala, ale zároveň byla zábavná?
Moje téma samonákladu ve vztahu k online tvůrcům je podle mě „zábavné“ téma, teda aspoň mě bavilo ho psát 🙂 A kdo si práci zatím přečetl, tak říkal, že je práce napsaná čtivě. Ale je fakt, že ten formální jazyk mi prostě moc nesedí.
Souhlasím a přidávám se k Marušce, že výběr vědoucího by chtěl podtrhnout a zarámovat. Časová investice do zjištění si, jakým způsobem práce vede, se velmi rychle vrátí.
Já jsem si nechávala formátování na úplný závěr, až už jsem měla napsaný text. Hodně pomůže stáhnout si vzor závěrečné práce z té které konkrétní školy a formátování si „zapůjčit“.
Korektury jsem si dělala sama (i blízkým kamarádům, teď mě to čeká u sestry…). Myslím, že u člověka, co má sám pravopis v malíku, není třeba hledat na korekturu profesionála. Ale zase chápu, že u vás na škole se to asi řeší mnohem více než u nás. Typografické špeky jsme všichni svorně ignorovali. 🙂
Teď jak to čtu, tak si uvědomuji, jak jsem ráda, že mám tohle nadobro za sebou! 😀
Ale s body souhlasím. Ještě bych přidal: načíst si zdroje. Je mnohem snazší sednout si a psát s povědomím nejen o tématu, ale i o tom, kde jakou citaci v knize najdu. Nejhorší je, sednout si a zjisti, že vlastně nevíš, co psát.
To je hodně důležitý bod, takže díky za něj 🙂 A k tomu ještě se hodí hned citovat a nenechat to zpětně. Potom se totiž člověk v tom textu může totálně ztratit.
Pod ten bod s výběrem vedoucího bych se podepsala, zakroužkovala ho, třikrát podtrhla a omalovala deseti vykřičníky. Na vedoucím strašně záleží. U diplomky jsem si zvolila jednu z nejlepších a nejnáročnějších vyučujících z celého studia a přesně podle toho to vypadalo. Na její „projdeme si to stránku po stránce“ (moje diplomka měla celkem 123 normostran) asi nikdy nezapomenu! Ale stálo to za to. Posunula mě dopředu o tolik, že samotná bych se tam dokodrcala až za řadu dalších let. Stálo to za to tisíckrát!