Příběh popelnicové kytky

Dneska se s vámi chci podělit o příběh, jak jsem nečekaně přišla ke kytce a táhla ji x km pěšky do kopců #koronaprochazky; cestou necestou jen proto, aby nezůstala u popelnice. Z nálezu mám fakt radost a upřímně doufám, že „kytka“ přežije, protože k nám domů sedla jako p*del na hrnec. Hezky se usaďte, dejte si něco dobrého, začínám vyprávění:

Bylo nebylo jedno polojasné sobotní dopoledne. Dvě velké kamarádky se vydaly na procházku do přírody a cestou u popelnice zahlédly „něco“. Při bližším zkoumání zjistily, že se jedná o „kytku“ v obalu a u nálezu ležel následující lístek: „Ujmi se mě, děkuji“. Mladší a menší z nich (jako já) si přišla jako Alenka v říši divů nicméně dlouho neváhala, výzvu uposlechla a rozhodla se, že radši „kytku“ vezme s sebou na procházku, jelikož při zpáteční cestě by už mohla být fuč.

Procházka to ale nebyla ledajaká. Velkou většinu cesty šly ty dvě do kopce a do kopce s „kytkou“, která váží přinejmenším kilo se jde o dost hůř než bez ní, ještě když chvílemi bloudíte a zkoumáte nová místa. Stoupání střídalo klesání, chvíli brouzdaly bahnem, potom zas listím, až došly na moc hezké místo: Divišovou čtvrť v Brně, odkud to vzaly ke kapli sv. Antoníčka.  Z krátké procházky se tak stala procházka velká a docela náročná! „Kytka“ je celou cestu doprovázela a dostala se tak možná na svůj první životní výlet, když nepočítáme cestu z obchodu! Ať žijou spontánní nálezy! Akorát jsme vůbec nepřišly na to, co jsme to vlastně našly; nejčastější tip je druh fíkusu, věděl by někdo přesně? A našli jste tak někdy něco?

P. S. V ozdobnějších fotkách mě inspirovala Natt :)

P. P. S. Vídám se teď s minimem lidí, tahle kamarádka je jeden z nich.

*Náhled: canva.com