Sedím přikrytá dekou na gauči v obýváku, a lámu si hlavu nad tím, o čem bych mohla napsat. Když v tom dostanu nápad; napíšu o tom, jak jsem strávila dnešní den a možná do toho zahrnu i menší lifeupdate!
Dneska jsem stávala něco po sedmé. Uklidila jsem klec králíkovi, a pocítila vděčnost za to, že tu s námi pořád je, protože poslední týden visel jeho život na vlásku. Momentálně mu dáváme každý den ATB, a sledujeme vývoj situace. Má za sebou sono břicha, důkladné vyšetření u vet a nejisté vyhlídky do budoucna. Nicméně dokud nebude situace vážnější, necháme ho žít.
Pak jsem brouzdala na netu, hledala inspiraci na psaní, a vybírala letní dovolenou. Moře, nebo cestování po ČR? Zatím nerozhodnuto.
Následovalo důkladné čištění pleti (akné mě pořád trápí), chvíle čtení a pak návrat do postele. Znovu jsem už neusla. Když vstal přítel, společně jsme posnídali, a probrali plány na dnešní den. Uvažovali jsme nad návštěvou místního festivalu, ale nakonec zůstali doma. Stejně bylo celý den hnusně.
Rozhodla jsem se pro důkladný úklid bytu. Setřela jsem skříňky tam, kde se mi běžně nechce. Umyla jsem lednici. Vysmýčila skříň s oblečením, uvařila oběd, utřela prach.
Po obědě jsem ještě chvíli pokračovala v úklidu, a společně s přítelem upekla buchtu na zítřejší návštěvu babiček. Žehlila jsem u Sexu ve městě. Dočetla Odpusťte mi, váš Leonard, a podruhé se mi tahle knížka nijak extra nelíbila. Prostě jsem nevytáhla paty z bytu, ale nijak mi to nevadilo, což se divím. Důkladně odpočívat totiž pořád neumím. Mívám totiž pocit, že je potřeba pořád něco dělat. Neplýtvat časem. Jenže; dá se občasné nicnedělání považovat za ztrátu času?
Přemýšlela jsem o tom, co mě za posledních 14 potkalo, a co mě čeká. Řešila jsem pracovní věci, a prozatím se rozhodla setrvat na pozici. Potkaly mě nepříjemnosti s hacknutým FB. Posnídala jsem ve všední den ráno s kámoškou v kavárně. Navštívila 2x veterinu. Našla si nového zubaře a objednala se s bolavým zubem k tomu stávajícímu. Potvrdila jsem účast na třídním srazu, kam se mi děsně nechce, ale řekla jsem si, že když už nic, možná z toho vytřískám článek na blog. Pocítila jsem mrzení z ochladnutí vztahu k blízké rodině. Navštívila Káju a popřála jí k narozkám. Podnikla výlet s přítelem a kámoškou.
V týdnu jsem hlavně pracovala, a do toho řešila věci kolem. Posledních 14 dní bylo hodně o kontaktu s blízkými, podpoře, přemýšlení a dobrém plánování. Jak říká moje babička; „ Život není lehký.“ Několikrát jsem si na to v poslední době vzpomněla.
Co se do článku nevešlo, a potkalo mě za poslední měsíc; třídenní návštěva Prahy s přítelem (aneb toulky městem a návštěva Lucerny), kino s kámoškou (aneb pokud chceš brečet, jdi na Muž jménem Otto), rande v kavárně (aneb vybrání poukazu k narozkám), nákup v Douglasu (aneb nechutně drahý make-up a korektor koupený za vánoční poukaz), brunch s kámoškou, doznávající zánět dutin.
Vyzkoušejte nové recepty nebo si připravte oblíbená jídla, jako jsou palačinky nebo horká čokoláda.
V tom se vidím. Dá se ale říct, že úklidem odpočívám. 😀 Je to taková jednoduchá věc, nemusím u toho přemýšlet, zároveň ten nepořádek na rozdíl od dítěte nekňourá, že chce něco jiného… 😀
Ještě jednou děkuji za milou návštěvu. 🙂 A teď za lístky!
Rádo se stalo 🙂
Tedy, když vidím, jak odpočíváš, tak si říkám, že by nebylo od věci, kdyby si někdo takový občas přišel zaodpočívat k nám domů 🙂 Ale ne, bez legrace: odpočívání je umění a není to vůbec snadné. Obzvlášť když při tom ze všech stran kouká nedodělaná práce… každopádně přeju hodně zdraví jak tobě, tak vašemu králíčkovi!
Ano, umění odpočívat 🙂
Děkujeme!