Samotářky; román o osudu jedné rodiny

Ludmila, Věra a Amálie jsou tři ženy z jedné rodiny. Každá z nich vyrůstala v jiném období; od tuhého komunismu až do porevolučních let. Z toho důvodu je časová linka v knížce rozsáhlá, střídá se minulost se současností, a děj končí v roce 2021.

Ludmila je sečtělá uzavřená podivínka, která nikdy nevychází z domu. Amálie je svobodomyslná rebelka s uměleckými vlohy, a pro Věru je typické introvertní chování a samotářský způsob života. Když přijde covid, Věra tráví doma ještě více času než předtím. Využije ho tak, že začne postupně rozplétat zapeklitý příběh vlastní rodiny. Příběh, kdy neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, a s každou ranou osudu se její příbuzní museli vypořádat po svém.

Pro mě osobně to bylo už páté setkání s knížkou Barbory Šťastné. Autorku mám na seznamu svých českých oblíbenců, a ráda si přečtu každou její knihu. Samotářky se mi četly dobře. Děj je sice spletitý, ale má spád, takže jsem stránky přelouskala za pár dní. Občas jsem se sice ztratila v počtu postav, a vždycky si musela ujasnit kdo je kdo, nicméně smekám před schopností udržet logiku a dějovou linku u tolika osob.

Čtení to není veselé, to je nutné zdůraznit. Nicméně život je dlouhý a těžký, takže člověka potkají různé věci. Na konci příběhu jsem chápala, proč se jednotlivé postavy zachovaly určitým způsobem, a potěšilo mě, že příběh neskončil tragicky. Zaujalo mě provázení dějem z pozice vypravěče, a neumím si představit, že by to paní Šťastná pojala jinak.

Pokud máte chuť přečíst si něco vážnějšího, a nevadí vám si u čtení trochu zapřemýšlet, určitě tenhle román můžu doporučit. Kdo chce spíš něco veselejšího, od stejné autorky doporučuju třeba Lásku pro samouky, nebo Šťastnou knihu.

Náhled: canva.com