Stará dobrá Aristokratka zase nezklamala

aristokratka

Na chvíli, kdy si sednu a začtu se do nového příběhu o aristokratce Marii, jsem se fakt těšila. Tentokrát Marie vytáhne paty z Kostky a za doprovodu paní Tiché a Vivien vyráží do Nizozemska na královský dvůr. A zase je to jízda, kterou jsem si užila!

Děj začíná ve chvíli, kdy se obyvatelé Kostky vzpamatují z nedávné loupeže. Do klasického zámeckého zmatku přichází děkovný dopis od nizozemské královny. V něm děkuje Kostkům za vrácení Rembrandtova obrazu „Bordel v kuchyni“, který nacisti odvezli z Nizozemska. Dopis obsahuje i pozvánku ke dvoru. Tu se Marie na rozdíl od Franka rozhodne přijmout.

Dělá to tak trošku natruc z důvodu, aby podusila svého snoubence Maxe. Konkurzem na doprovod nakonec projdou kuchařka paní Tichá a Viven, která pořád oplakává smrt princezny Diany. Děj se tak skoro celou dobu soustředí hlavně na tyhle tři postavy a jejich královský výlet, který dopadne nad očekávání dobře. Jediné, co mě mrzí je fakt, že konec knížky obsahuje příslib dílu číslo šest. Tak mě napadá: Kolik knížek ještě vyjde?

Kdybych měla shrnout dojmy, tak můžu říct, že všechno, co od téhle série čekám se mi splnilo: vtipné pasáže, čtivý děj, který zhltnu za den a super oddechové čtení. Za mě spokojenost a jsem zvědavá, co se z toho ještě vyklube. Jenom doufám, že Aristokratka skončí v pravý čas.

P. S. Film z minulého roku se mi moc nelíbil a podle mě nevyužil potenciál knížky, škoda.

Související články

7 komentářů

  1. Zrovna nedávno jsem se o těchto knihách bavila s mamkou, že je měla půjčené od kolegyně v práci. První díl hodně chválila a užívala si ho, druhý ušel ale třetí prý už nedočetla, že se tam pořád motalo to samé. Já je bohužel nečetla, ale viděla jsem film, který mě až na pár věcí docela bavil 🙂

  2. Ano, už jsem několikrát slyšela názor, že Aristokratka s Táňou Dykovou oslovila publikum, které knížku nečetlo. Já zas přemýšlím, jestli ty knížky číst mám. Jestli mám chuť na „nekonečnou ságu“ .

    1. První díl nasadil laťku hodně vysoko 🙂 Za mě je nejslabší asi druhý, ale není to žádný průser.

  3. Taky mám tendenci se děsit, když u něčeho vycházejí pořád další a další díly, ale pak si vzpomenu na Terryho Pratchetta a jeho čtyřicet Zeměploch… a říkám si, o kolik by svět byl chudší, kdyby se rozhodl to utnout třeba už po deseti knížkách 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.