Dnešním hostem rozhovoru bude sympatická Klárka, takže si chvíli odpočiňte a čtěte 🙂
Co jsou podle tebe témata, která přitáhnou nejvíce čtenářů?
Na tuhle otázku asi neumím úplně odpovědět. Všechno je to o lidech. Jednoho zajímají knížky, jiného psychologie, dalšího kosmetika… Nedá se jednoznačně říct, co by tahalo nejvíce čtenářů. Ale na mě osobně dobře působí články typu „10 věcí, které…“. Obvykle jde o nenáročné, zábavné a osobní čtení, které zvládnu vstřebat i ve dnech, kdy jsem úplně vyšťavená.
Sama ale píšu spíš o tématech, která se týkají mého života, takže obecně masy čtenářů určitě neupoutají. Ale já to dělám pro radost, tvořím to, co mě baví. ☺
Hodně článků máš na téma „Můj měsíc“, nevadí ti, že odkrýváš před čtenáři svůj život?
Já jsem v běžném životě jinak hodně uzavřená, do soukromých věcí si lidi nepouštím. A když už, tak velmi opatrně a opravdu málokoho. A stejně tak to je i v těchto článcích. Odhalím jen to, co chci. To, co mi v budoucnu neublíží. Vysílám hlavně to pozitivní.
Tento rok se k těmto článkům asi nedostanu. V jednom z nich jsem vysvětlovala, proč. Jednoduše hodně často používám slovo „musím“ a tyto články byly nástrojem k tomu, že jsem ho měla v hlavě o to víc. „Ty brďo, už je 5., a já pořád nemám článek. MUSÍM ho napsat…“ A tomu jsem se chtěla vyhnout. Jinak mě ale jejich psaní moc bavilo! ☺
Co je pro tebe základem spokojeného vztahu?
Svoboda, upřímnost a komunikace.
Jsem člověk, který si zakládá na tom, dělat věci jak chce a kdy chce. A nenechá si do toho mluvit. Takže kdybych měla poslouchat, co můžu a co ne, ve vztahu bych nevydržela. Přítel občas mívá tendence mi trochu řídit život, ale díky těm dalším dvěma věcem se s tím dá pracovat.
Jednak mu vždycky narovinu řeknu, že se mi to nelíbí a že si to chci udělat po svém. Potom o tom mluvíme, rozebereme to a najdeme řešení. Takhle fungujeme. ♥
Kdy si myslíš, že by se děti měly odstěhovat od svých rodičů? Dá se to vůbec takto obecně vyjádřit?
Podle mě nedá. Přesný věk ti určitě neřeknu… Když se ale nad tím tak zamyslím… Je dost divné, když „dítě“ po třicítce stále žije s rodiči. Nemám nic proti tomu, když bydlí v jednom domě a každý má své patro, dělá si sám úklid, nákupy a zajišťuje si chod domácnosti. Ale žít tak dlouho pod křídly rodičů?
Sama za sebe zastávám názor, že poté, co si člověk najde stálého partnera, měli by jít do vlastního. Jednak pro klid jejich rodičů a jednak pro své soukromí.
Na druhou stranu chápu, že pokud je partnerský vztah problémem, člověku se nechce být sám. Pak už je to ale zase jen o komunikaci a o tom, jak to bude oběma stranám vyhovovat. A do toho nám ostatním už nic není 🙂
Co ty a Youtube, sleduješ nějaké youtubery? Co vůbec říkáš na celý youtuberský trend?
YouTube jsem dřív sledovala mnohem víc. Měla jsem pár tvůrců, u kterých jsem čekala na nová videa. Patřil mezi ně Hoggy nebo třeba Teri Blitzen, GetTheLouk nebo PetraLovelyHair. Teď jsem ale v takovém časovém presu, že jsem ráda, když mám chvilku volného času. Mám tolik koníčků, ze kterých se stávají povinnosti nebo denní rutiny, že na YouTube mi moc času nezbývá. Každopádně když už, kouknu na Kovyho nebo Domi Novak.
A co na to říkám? Jsou to tvůrci, tak jako my. Stejně jako my máme své čtenáře, oni mají své sledující. Vysílají své myšlenky. Tvoří. Je to velmi podobné, jen je YouTube kvůli času i množství soustředění, které mu věnujeme, prostě oblíbenější.
Máš přítele, je to věrný čtenář tvého blogu?
Přítel je vlastně jedním z prvních lidí, kteří článek vidí. Čte ho vlastně jen chvíli poté, co ho zveřejním. Je skvělou podporou! ☺
Psala jsi blog o Fitness a zdraví, jak se ty udržuješ fit?
Dvakrát týdně mám florbalové tréninky se svým týmem.
Hodně chodím, do školy, po městě nebo se svým pejskem. Průměrně těch 10 000 kroků denně opravdu ujdu.
Některé víkendy mám zápasy.
V dny, kdy se nevěnuju florbalu, posiluju.
Nepřejídám se, ale nějak výrazně se neomezuju.
Piju jen vodu nebo neslazené čaje. A vypiju toho dostatek. Odhadem kolem 2,5 litrů za den.
Píšeš příběhy, kde hledáš inspiraci?
Příběhy jsem psala dřív a byly ještě spíš takové dětské. Napadly mě ze dne na den. Když se na ně podívám zpětně, nemají vlastně ani pořádnou myšlenku. Ale nechtěla jsem je mazat.
Je tam ale jeden, který není tak úplně starý a na který jsem tak nějak hrdá. Je o autonehodě. Původně to byl příběh do jedné místní soutěže, ale pak jsem ho vložila i na blog. Navíc je doplněn i fotkou jednoho kamaráda, který byl vlastně mou inspirací, nebo jak to lépe říct. Když ho on sám četl, zhodnotil mi ho tak, že je to napsáno, jako bych to prožila. Že podobně se on sám cítil. To pro mě v tu chvíli opravdu hodně znamenalo a moc mě to potěšilo.☺
Ráda nakupuješ, kolikrát do měsíce si koupíš jen tak něco pro radost?
Já sama na sobě moc peněz neutrácím. Spíše na druhých. (Hlavně teda na příteli. ♥)
Co se mě týče, zatím jsem ještě ve fázi, kdy sama nevydělávám, takže spoustu věcí mi kupují rodiče. A v tomhle ohledu se opravdu nemám špatně.
Ale sama sobě koupím tak 1-2 drobné radosti za měsíc. (Když teda nepočítám nějaké mňamky… ☺)
Pořád studuješ, jsi spíše humanitně nebo přírodovědecky založená?
Ono to je u mě takhle hodně těžké určit, protože jsem příšerně nerozhodná. Navíc studuji na škole, kde se oběma typům věnujeme v obdobném rozsahu. O něco málo jsem ale asi humanitní typ.
Klárka mi položila otázku: Mně by zajímalo, jestli se věnuješ něčemu veřejně prospěšnému? Třídíš odpad, podporuješ útulky, charity…? ♥
Klárko často se zapojuju do projektů typu Ježíškova vnoučata, nebo vánočních dárků pro zvířátka do útulku. Charitu podporuju tak, že tam nosím staré, ale ještě pěkné oblečení, stejně jako do dětského domova. Kdysi jsem dělala dobrovolníka u starých lidí v domově pro seniory, a odpad třídím. V budoucnu bych pak chtěla pracovat jako tzv. peer, člověk, který pomáhá osobám s psychickými problémy 🙂