Včera na mě vyskočil příspěvek, ve kterém se lidi svěřovali, co nejhoršího se jim objevilo pod vánočním stromečkem. Pojďme dneska zapomenout na “darovanému koni na zuby nehleď”, a ve stejném duchu se vzájemně se pobavme nad tím, co jsme kdy dostali. Vykopávám 🙂
Kousátko, gel, i domácí set na válení
Když jsem byla malá (ale ne zas tak malá, že bych si to nepamatovala), můj nevlastní taťka mi pod stromeček dal gelové kousátko. Takové to kousátko, co dostávají mimina když jim rostou zoubky. Mohlo mi být tak pět, nebo šest let. Díky, táto!
Od rodiny jsem dostala i zbylé dva nevhodné dárky. Moje (jinak milovaná!) babička, mi pár let dozadu věnovala domácí soupravu oblečení se slovy: „Když ty se tak ráda válíš doma, tak aspoň budeš mít v čem!“ Tenkrát mě to hodně zaskočilo, nicméně mikinu z toho setu mám doteď; dobře se v ní spí!
Z Vánoc odbočme k narozeninám. K těm posledním jsem letos mimo jiné dostala dezinfekční gel na ruce. Především v práci musím ocenit praktičnost tohoto dárku, nicméně asi by mě nenapadlo darovat ho “jen tak”.
O různých reklamních předmětech, prošlých bonboniérách a soškách všeho druhu už nemá cenu psát 🙂 Všichni jsme takové dárky dostali. Teď jsem zvědavá na vás!
Náhled: Photo by Chad Madden on Unsplash
Kousátko pobavilo! To opravdu člověk nevymyslí.
Já mám asi nejbizarnější vzpomínku z předloňských Vánoc. Děda nakoupil na podzim v akci čokolády pro všechny své vnučky, snachy, manželky vnoučat apod. (je nás hodně, tak dává každému čokoládu nebo flašku Ferneta). Jenže jak mu ty čokolády dlouho ležely ve špajzce, dostali se do nich moli. Když jsem svoje Merci v lednu otevřela, bylo už napůl sežrané a plné larev. Chudák děda v tom ale byl nevinně a doteď jsem mu nic neřekla. 🙂
Chudák déda, ale dobrá historka 🙂
Nevím, jestli mě víc pobavilo kousátko, nebo souprava na válení. Nejdřív jsem myslela na váleček, co to chybí doma. 😅
A ten stále nemám. Ale už se na tom pracuje 🙂