Časová schránka nebo taky time capsule, chcete-li. Odkaz s poselstvím budoucím generacím s něčím, co by se mělo zachovat. Začala jsem ji tvořit přesně 20. března 2020. V době, kdy se život v republice zpomalil, vyhlásili nouzový stav a dál to znáte… Než zapomenu na směs pocitů a myšlenkový chaos, co se mi tou dobou honil v hlavě, všechno jsem to přenesla do korona zápisníku. Pro sebe, pro svoje potenciální děti a taky pro jejich děti…
Zápisky tvořím, co pár dní. nejdříve byly plné strachu, negativity a úzkosti, v posledních dnech jsou mírně optimistické. Uchovávám všechno od počasí – až po vyhlášení vlády a prohlášení politika, že studenti by měli makat na poli. Na zápisník možná časem sedne prach, popřípadě ho někam založím, ale momentálně mám pocit, že je důležité současnost zachytit. S odstupem času totiž budu mít jako stará dáma možnost zhodnotit, jak to s námi dopadlo a obohatit tak svoje vyprávění zápisky z minulosti.
Podělím se s vámi o útržek jednoho zápisku:
pátek, 20. března 2020
Je čtvrt na šest ráno. Venku zpívají ptáci a vrací tak celou situaci do reality běžných dní. Situace totiž běžná není ani náhodou… Jsou zavřené školy od 1. stupně po VŠ, některé školky, obchody kromě lékáren, potravin a drogerií. Jsou zavřené kavárny, restaurace a možná i hotely (?), tím si nejsem jistá. Přesně si vybavím chvíli, kdy se na internetu objevila zpráva o uzavření škol. Ti, co měli data viseli na mobilech a učebnou proběhlo mrazivé vzrušení a šok…. Vstřebávali jsme to těžce, celou tu nově vzniklou situaci...
Zajímalo by mě, jestli to třeba děláte taky jen ve formě obrazu, básničky nebo jinak? Kdybyste se o to chtěli podělit, jsem s tím 😊
To je naprosto úžasný koncept! 🙂
Sama jsem o něčem takovém také přemýšlela, když jsem psala do deníku. Ale vzhledem k tomu, že tato situace není jednoduchá a je velmi emocionálně unavující, nemám na to sílu. Chci se tomu co nejvíce vyhýbat. A vzhledem k tomu, že situace se mění v podstatě během dne i několikrát, už ani nestíhám držet krok.
Každopádně by určitě za to stálo si pak po čase přečíst.
Je to velmi zajímavý nápad. Psát takhle zápisky vyloženě s tímto účelem – pro další generace. Osobně to nedělám, píšu spíše sama pro sebe, ale možná dám tomuto šanci a zkusím přenést na papír něco smysluplnějšího 🙂
Naty, momentálně to tak píšu pro sebe, ale já osobně mám hrozně ráda vyprávění z minulosti od mých blízkých a co vím, tak nikdo si v té době netvořil zápisky a mě by to zrovna zajímalo 🙂 Myslím, že papír snese mnohdy “víc”, než vyprávění.