Školu jsem skončila před 12 dny, a od té doby mi čas utíká hodně rychle. Jako fakt. Mám pocit, že z toho, že už nejsem studentka, jsem se pořád nevzpamatovala. Na druhou stranu, vyzvedla jsem si diplom a je to definitivní. Člověk si ale musí na nový status zvyknout.
Myslím, že dny mi utíkají rychle proto, že se pořád něco děje. Jsem ráda za momentální chvilku na blog. Minulý týden jsme doma měli kamarády a zajeli s nimi na výlet, v pracovní dny jsem byla v knihovně, a v neděli si střihla letošní průvodcovskou premiéru.
U provázení se chvíli zastavím. Letos je sedmý rok, co se tomu věnuju, a kvůli práci jsem si napsala jenom dvě směny. Moc jsem se na svůj první den těšila, opět si přidala něco málo do výkladu, který každoročně pozměním, a nakonec jsem po 5 prohlídkách odcházela rozpačitá + smutná. Lidi působili, že je to vůbec nezajímá, hádali se kvůli respirátorům a celkově atmosféra prohlídek byla nic moc. Naštěstí mi to včerejší směna vynahradila, bylo to fajn. Jestli budu provázet dál zatím nevím. S plným pracovním úvazkem se to moc stíhat nedá. Taky mě hlodá myšlenka, jestli mi to pořád stojí za to.
Další střípek z posledních dní, co mi utkvěl v hlavě je ten, že druhý den po skončení školy mi všichni kolegové pogratulovali. Obdarovali mě zákuskem, kytičkou, knížkou a šampusem, což jsem vůbec nečekala. Bylo to milé. Moc si toho vážím. Zatím to byla první větší „oslava“ konce studia. I když, s kamarády jsme už taky poseděli, ale zdaleka ne se všemi. Pokud to někdo z nich čte, děkuju moc za podporu 🙂 Od přítele jsem dostala peněženku a večeři. Posezení s rodinou chci zvládnout během léta.
Jsem zvědavá, jak si v následujících měsích poradím ve “velkém” světě. Každopádně se mi ulevilo v tom, že školu už řešit nemusím, a hledání práce mám pro teď vyřešeno. Je dobrý pocit vědět, že výplň dne po směně je čistě na mně.
Nechávávám otevřené, jestli se ke studiu někdy vrátím. Knihovnická škola byla supr, ale předchozí studium mě celkem odradilo. Nelíbilo se mi psaní seminárek o “ničem”, vynucená autorita a arogantní chování. I když, asi záleží na konkrétní škole a vyučujících. Momentálně se ale potřebuju rozkoukat a trochu si odpočinout .
Náhled: Canva.com
Jo když zmizí status student je to nic moc 🙂
Změna je vždy o tom, si zvyknout. Věřím, že brzy ti to ani nepřijde.
Za to průvodcování máš můj obdiv, já bych to nedala, mám hroznou paměť a nerada mluvím před lidmi 😀 A je škoda, že to nebylo ono, hold asi blbá skupinka lidí, to se občas stává, lepší to hodit za hlavu!
Moc gratuluju k ukončení studia, také jsem to úspěšně zvládla. Tak odpočívej a hlavně nedělej nic, co tě nedělá šťastnou:)
Děkuju 🙂 Já tobě taky!
To je to nejhorší, když děláš něco, co nechceš.
To mě mrzí, že ti průvodcování už nedává tolik, co dříve. Na druhou stranu, možná se ti jen osud snaží naznačit, že je čas posunout se dále? Vždyť i únava po celém tom martyriu ukončování školy a zvykání si v práci může dělat svoje, určitě toho máš hodně a teď je možnost si konečně trochu odpočinout… Já jsem takto téměř obrečela, když jsem musela pustit práci vedoucího na letním dětském táboře, kam jsem jezdila dlouhé roky, takže ti úplně rozumím, jak je to těžké, ale jsem si jistá, že už za rohem čeká někde něco jiného. 🙂
Ja už čtyři roky říkám, že s tím seknu, ale pak se mi to vždycky rozleží. Zatím jsem se vracela, protože mám naš zámek moc ráda a bavilo mě si o něm zjišťovat info 🙂 Letos jsem se ale vracela hlavně z nostalgie.
Vždycky je čas studovat. Třeba tě to popadne ve čtyřiceti. 😉 😀
U toho provázení holt záleží, na jakou skupinu narazíš. Někdy se za ostatní návštěvníky stydím. Respirátory jsou otravné, ale co se dá dělat?
Káji, to já přece vím 🙂
Ano, odpočívej a užívej si ten pocit, že po práci nemusíš už vůbec nic. Zasloužíš si to! Moc dobře si na tenhle pocit pamatuju a byla to tehdy po všech těch státnicích a diplomkách opravdu úleva 🙂 A ten “velký” svět… on ve výsledku vlastně zas tak velký a jiný není. Tak snad to s ním budeš mít úplně jinak než já 🙂