Svůj poslední knižní tip jsem do rubriky přidala na začátku dubna, což už je fakt dlouho. Nejde o to, že bych od té doby nic nepřečetla, právě naopak – čtu skoro každý den, ale žádná knížka mě od té doby nezaujala natolik, že by si zasloužila samostatný článek.
No počkej, počkej, tak proč ho vydáváš zrovna dneska? říkáte si možná právě teď. Odpověď je jednoduchá. Sešly se mi tu tři přečtené knížky se zajímavým námětem, které by vás mohly zaujmout, přestože mě nijak zvlášť neoslovily a znovu už je určitě nepřečtu. Schválně mi dejte vědět, jestli je třeba znáte nebo vás článek přesvědčil k jejich četbě 😊
První z nich, Araba nemiluj, je pro mě zklamáním na plné čáře a fakt mě to mrzí, protože knížku jsem si vybrala na základě anotace a moc se na ni těšila. Příběh má určitě potenciál – osmnáctiletá Nina nedobrovolně pracuje jako prostitutka v zajetí svého pasáka a drogově závislé sestry a každý den je pro ni utrpením. Útěk z pekla bere jako novou životní šanci, ale už brzy se bude muset znovu postavit minulosti a vybojovat zpátky svůj život.
Škoda, že velký potenciál se pro mě nenaplnil; příběh i autorčin styl psaní mě absolutně neoslovil a chvílemi jsem měla pocit, že čtu červenou knihovnu ve stylu „vášnivý vévoda“. Hrozně nelogické mi přišlo i chování hlavní postavy + některé větné stavby, hlavně u přímé řeči. Za mě prostě jeden velký propadák, byť jsem knížku dočetla (byla jsem zvědavá, proč se tak vlastně jmenuje).
Druhá knížka, Gump – pes, který naučil lidi žít, si nezaslouží být do dnešního článku zařazena, protože propadákem určitě není, ale na druhou stranu podle mě nevydá na samostatnou recenzi. Navíc když přihlédnu k přidané hodnotě, kterou je pomoc se záchranou psů z útulků a psích dočasek v čele s bojem proti množírnám, jeví se mi tenhle knižní počin o dost víc sympatický.
Během četby sledujeme smutný příběh s nádechem dobrého konce o toulavém psíkovi Gumpovi doplněný o krásné ilustrace. Počet stran dosahuje rovných devadesáti, takže knížku přečtou i méně zdatní čtenáři, třeba i starší děti. Musím se přiznat, že některé pasáže byly na mě až moc drsné, ale je důležité nezavírat oči před tím, že existují lidi, co do dobrého páníčka mají daleko. Knížka se mi četla dobře a jediné, co bych jí vytkla jsou nespisovná slova, protože v četbě je prostě nesnáším. V závěru mě potěšilo srovnání knižních postav s realitou a zmínění písničky Protože to nevzdám. Celý projekt se mi moc líbí a doufám, že Gumpův život je už jenom šťastný.
Poslední vybraný dnešní kus se jmenuje Miss těžká váha. Kdybych měla knížku ohodnotit počtem hvězdiček dostala by tři z pěti, protože za mě to byl čistý průměr. Zajímavý byl pohled do zákulisí televizní reality show a sonda do lidských charakterů, ale hlavní postava – třiceti čtyřletá invalidní důchodkyně Annie mi nebyla svým chováním a vystupováním sympatická ani náhodou. S její váhou; 203 kg to nemá přitom nic společného. Celkově mi přišlo, že na svůj věk se Annie chová až moc dětinsky. Jinak se mi knížka četla dobře, je napsána svěžím jazykem a děj docela rychle utíkal.
Ještě vám nastíním děj: Annie poslední dobou žije doslova mezi čtyřmi stěnami a dny tráví sledováním TV a scrollováním sociálních sítí, kde závidí všem, co si žijí na první pohled líp. Její život se změní, když je oslovena k účasti do reality show o hubnutí a zdravém životním stylu, kdy má za úkol hubnout pod dohledem kamer a jako hlavní tahoun pořadu přitáhnout co nejvíce diváků. Čtením sledujeme Annien boj s váhou a cestu k lásce k bližním i sobě samé.
Dnešním článkem jsem spíše, než vynést knížku do nebes chtěla najít další čtenáře a pokud se mi to povede, budu jenom ráda. Zrovna čtu Nejlepší knihu o fake news!!!, tak vás možná časem čeká recenze.
Knize o Gumpovi fandím, ale bojím se, že bych nad ní brečela, takže jsem se do ní ještě nepustila. Lidi můžou v knihách drasticky umírat v koncetračním táboře, ale jak jde o zvíře, nesmí mu nikdo skřivit chlup.