V období tvůrčí krize pocházím weby lidí, o kterých si myslím, že psát fakticky umí. Pročítám jejich staré články a hledám v nich záblesky inspirace. Nasávám jejich psací um a snažím se ho přizpůsobit tak, abych si při vlastním psaní zachovala tvář. Všímám si jejich vyjadřování, volby slov a témat o kterých píšou. Nevidím na tom nic špatného; Austin Kleon by ze mě měl radost. Kraď jako umělec.
Mám totiž fázi, kdy chrlím jeden článek za druhým. Ty nejlepší věci mě však bohužel napadají ve chvíli, kdy nemám papír a tužku. Ovšem polepšila jsem se a když to stihnu, sepíšu si poznámku do mobilu. Poznámku následně rozepíšu do vět, a z vět seskládám nový článek.
Po kreativním období zpravidla následuje doba sucha. Nemám, co bych sdělila, proto radši mlčím. To je chvíle na hledání inspirace. Projdu pár článků a brzy mě napadne, o čem bych mohla napsat. Taky jsem se naučila předzásobovat články podle potřeby. Jeden den něco sepíšu, uložím a postnu až se mi chce.
Tenhle systém mi momentálně pomáhá udržet blog při životě.
P. S. Kromě online prostoru si lámu hlavu nad tím, jak se “vyřádit” i v běžném životě. Zatím jsem nepřišla na to, co bych mohla tvořit. Myslím si, že to musí přijít ke mně samo, že mě to musí cvrknout do nosu natolik, že si řeknu, že tohle je ONO.
A kdo že mě to inspiruje? Tak třeba Martin Selner, Dominik Landsman, Barbora Šťastná, nebo Petra Jirglová.