Když o víkendu ráno v brzkých ranních hodinách jedu do práce, potkávám pestrou škálu lidí. Začne to, když vylezu z domu. Naše městská čtvrť je na okraji, tudíž moc lidí nepotkám. Prázdné ulice, sem tam člověk. Někdy mi ta prázdnota není příjemná. Potom co dojdu na zastávku, lidi se odněkud objeví. Před pár minutama vylezli z peřin a teď jsou nuceni nastartovat mozky a fungovat.
Jak se tramvaj řítí střemhlav z kopce, nastupují do ní lidi vracející se z party, ještě lehce s hladinkou, lidi, kteří jsou v hladince stále potopení, bezdomovci, které z brlohů vylákalo světlo a městský ruch, či pracanti pro které je víkend pouhé slovo. Vykřičené domy mají otevřená okna.
Někteří v tramvaji se snaží ukořistit ještě chvíli ve snové krajině, jiní vzbuzují respekt a strach. Čím blíže se šalina přibližuje k nádraží, lidi přibývá. Jedou si užít dnešní den.
Na kraji cesty postávají skupinky před non-stopáčem a já si říkám, jaké to pro ně musí být, dýchat už nekolik hodin alkoholové výpary. Jednou jedinkrát jsem pila do pěti do rána. Pít ráno mi nepřijde jako dobrý nápad.
A pak už tramvaj staví na zastávce, a já myslím na to, že tady nedávno skončil mladý život. To místo tu bude dál, až nakonec lidi zapomenou, že se to stalo. Či budou chtít zapomenout.
Jedu do práce. Ještě prokličkovat na nádraží a už se krajina míhá za okny. Ať ještě spíte, nebo už bdíte, mějte hezký víkend!
Já v autobuse či jakémkoli dopravním prostředku rozhodně patřím k těm, co ještě mlátí hlavou o okénko a snaží se dospat to, co nestihli. 😀 Lidi, co takhle ráno postávají před non-stopem moc nechápu, já osobně nevydržím pít prostě celou dobu a k ránu místo domů do pelechu jít zase o hospodu dál. Hezký článek, člověk si ani neuvědomuje, koho všechno potkává a kam ti lidé míří. 🙂
To je pravda, kolikrát je člověk zavřený ve svojí vlastní bublině :/