V posledních dnech se u nás na památce dveře netrhnou. Co prohlídka to vyprodáno. Na většinu prohlídek se proto čeká minimálně hodinu, a tak mě napadlo, že bych mohla napsat, jak tyhle vyprodané dny vnímám a jak se mi v takovém případě provází.
Přijde mi, že s přibývající koronou Češi přehodnotili zahraniční cesty a zůstají zase doma. Jinak se ty současné návaly neumím vysvětlit. Naše návštěvnost je obecně slušná, ale prohlídky praskající ve švech dlouho nepamatuju. A tak je to už pátý den za sebou. Pro památku je to ale samozřejmě dobře a já si nestěžuju, jen se chci podělit o dojmy 🙂
Když mám vyprodanou prohlídku, je pro mě mnohem těžší všechny uhlídat. Ráda bych napsala, že je potřeba hlídat hlavně děti, ale opak je pravdou. Mám zkušenost spíš s nevychovanými dospělými, kteří mají potřebu sedat si na vystavené židle, osahávat nábytek, případně se opírat o stěny… a to všechno stihnou ve chvilce kdy zamykám dveře, případně odpovídám na dotazy, přestože hned na úvod přidávám pár prohlídkových pravidel. Člověk musí být pořád ve střehu… Nestává se mi to vždycky, ale občas někoho musím upozornit, že porušuje návštěvnický řád. Nevím jestli to víte, ale v takovém případě vás průvodce bez náhrady vstupného může i vykázat. Dělám to výjimečně a není mi to vůbec příjemné!
Vyprodané prohlídky jsou taky těžší na hlasivky. Obecně jsem hrozně hlasitá (a přítel mě na to kolikrát upozorňuje), ale po čtyřech vyprodaných prohlídkách mám totální pocit umluvenosti a někdy mě z toho bolí v krku. Ve svých začátcích před pěti rokama jsem dokonce na chvíli ztratila hlas. Prý je mě ale dobře slyšet, takže aspoň tak. Vincentka, kapky na imunitu a cucací bonbóny jsou moji kamarádi. Jsem ráda, že tento rok mám tolik nových kolegů, že nemusím chodit pět prohlídek denně.
Teď něco ke koordinaci samotné vyprodané prohlídky: mám určitý mustr, který ode mě slyší všichni návštěvníci rozdíl je v tom, že podle situace a zájmu případně přidavám hodně věcí navíc. Občas vás dohání další skupiny, někdy je potřeba zase prohlídku pozdržet, jindy se hromadí dotazy… Takže i když se může zdát, že říkám furt to samé dokola, žádná prohlídka není úplně stejná. Větší skupiny chodí obecně pomaleji, takže si musím hlídat, abych nezasekala další prohlídky a taky, aby celá skupina nečekala na jednoho nadšeného fotografa fotícího každou místnost několikrát. I v tomhle případě zůstávám ve střehu.
A poslední věc, kterou chci dneska zmínit je to, jak se mi obecně taková prohlídka provází: sama za sebe můžu napsat, že menší skupiny mám mnohem radši, protože je to větší pohoda a máme čas probrat třeba to, odkud k nám návštěvnici přijeli. Na druhou stranu ve vyprodané prohlídce je zase větší šance, že natrefím na někoho sympatického, kdo bude mít opravdový zájem dozvědět se něco nového. Takže svoje pro i proti mají obě varianty. Dneska jsem ale ráda za momentální den volna, protože čtyřikrát denně prohlídka o 35 lidech trvající minimálně hodinu je náročná a odpočinek jsem už potřebovala.
Na závěr vás poprosím: pokud se vám prohlídka líbila, úsměvem a poděkováním nic nezkazíte. Vás to nic nestojí, průvodce to potěší a vlije jim to novou energii do žil, díky 😊
P. S. Náhled je slovenský hrad Lietava 🙂
Je zajímavé slyšet to z druhé strany barikády. Průvodce takto velkých skupin obdivuji. Na Housce nás pan kastelán zvládl asi padesát (vždy poslal část napřed, protože do jedné místnosti jsme se nevešli), přesto s přehledem a úplně samozřejmě, no koukala jsem.