Okurková sezóna letos udeřila o něco dříve. Alespoň u mě. Ať chodím kudy chci (a že na 48 m ² našeho bytu to není žádný fyzický výkon), nenapadá mě v posledních dnech žádné kloudné téma, o kterém by stálo za to psát. A tak vám dneska aspoň prozradím, jak vznikají příspěvky v osvícených dnech, protože bez toho by vaše neděle nebyla kompletní.
Nutné předpoklady pro vznik článku jsou:
- Klid a ještě líp – samota v bytě. Bez toho nenapíšu nic.
- Spásná myšlenka na téma, popřípadě dobrá inspirace (tu hledám nejčastěji tady).
- Dostatek času, protože neumím odejít od nedopsaného článku a ve chvíli kdy dopíšu hodně často rovnou publikuju.
Nyní přichází fáze dvě, kdy existuje reálná možnost, že článek vyjde. Aby vyšel nesmím dojít do bodu, kdy se na psaní vykašlu a jdu za a) slídit k úspěšnějším blogerům, b) dělat cokoli jiného. Pro dnešní potřebu se vydáme cestou úspěchu (tzn. vydání příspěvku), a to se neobejde bez:
Samotného psaní, kdo by to byl čekal. Poslední dobou se mi hodně osvědčilo napsat článek nejdříve hezky postaru na papír, a teprve později ho přepisovat do ntb (karanténa den nevím kolik). Asi jsem trošku konzerva, protože na papír se dokážu mnohem líp soustředit a zdá se mi, že výsledný článek je pak mnohem kvalitnější. Tohle si odnesu jako jeden z korona poznatků, ke kterým se chci v budoucnu vracet.
Téma je klíčové, jenže jak říká můj oblíbenec Austin Kleon, všechno už bylo jednou publikováno, a proto Kraď jako umělec. Takže se toho držím. Snažím se psát jen o tom, co mě fakt baví a k čemu mám největší vztah. Ovšem momentálně není moc věcí, které by stály za zmínku, a tak teď logicky čtete tenhle článek, protože vděčné koroně se chci vyhýbat, jak nejvíce to jde.
Filtru sdílení, ten mám tlustý jako Obelixovo břicho. Žádné lepší srovnání mě momentálně nenapadlo, je to tak. Zatím mi to vyhovuje, ovšem potom můj virtuální život vyvolává domněnku, že ve skutečnosti nežiju. Ještě, že tahle fikce se nezakládá na realitě 😊 Ovšem na druhou stranu přichází komplikace ve formě toho, o čem vlastně psát.
Osekávání a grammar nazi nemůžu nezmínit. Jedna z věcí, kterou jsem si odnesla ze studií na základní a střední škole byla věta: „že číst se to dá, ale musím to zkrátit“, a tak se snažím na psací rozvleklosti zapracovat, protože rozvleklost už dneska není in. Není čas ztrácet čas! V úspornosti je síla! Na kolik se toho držím, posuďte sami.
Přepsání článku do Wordu, kdy si prekérní výrazy projedu Googlem a příručkou UJČ. Přes snahu neprznit náš krásný jazyk se i tak občas stane, že zachybuju, hlavně v těch prokletých čárkách! Ale snaha se cení!
Pěkných fotek – tady bych řekla, že vidím největší potenciál ke zlepšení. Prozatím však ještě, že existují fotobanky! Asi mi chybí estetické cítění a možná i trpělivost, protože ať se snažím jak chci, zatím mi to moc nejde.
A potom už tadá – článek netrpělivě čeká, až si ho přečtete 😊Proces publikování je u konce. Ještě dodám, že v poslední době mám fakt radost za ty z vás, kteří se pravidelně vrací a dají mi o tom vědět v komentáři 🙂
Vidím, že články vznikajú u každého inak.
Ja väčšinou píšem spontánne – články si síce dopredu plánujem, že aký – nápadov mám milion, fakt v tomto nemám problem.. Ale už ked idem pisat, tak je to také spontánne, chrlím myšlienky jednu za druhou, ide to..
Žiadne písanie vopred na papier – aj ked to milujem… ale rýchlejšie to napíšem na klávesnici, nech nestratím žiadnu myšlienku.
S gramatikou som dokonale zladená, nikdy som v tejto oblasti problémy nemala, nejak to nekontrolujem, iba článok prečítam znovu, upravím, vyhodím, čo treba a publikujem. Väčšinou trvá tak 2 hodinky, kým článok napíšem, upravim fotky, celkovo opravim a publikujem.
Čo sa týka inak spomínanej rozsiahlosti (rozkvetlosti), tak ja by som povedala, že aj dlhý článok je ok, ale musí byť napísaný pútavo, a ideálne v rôznych odsekoch so zvýraznením určitých častí hrubým písmom… proste nesmie to byť siahodlhý text v jednom kuse, to čitatela odrádza…
Zkracování je můj věčný problém .. nejsem totiž ukecaná jenom v reálu, ale i v textech :/ vždycky si říkám, jak proboha napíšu seminárku na 7 normostran a pak jsem ráda, že zvládnu umazat tolik, abych se do rozsahu vešla. Pokud bys měla nějaké tipy, jak se naučit psát výstižněji, sem s nimi! 😀
Myslím, že zatím neporadím 🙂 Ale v chytrých knížkách o blogování se píše, že prý články nad 500 znaků nikdo nečte :O Tak já nevím, ale myslím, že do těch 500 znaků jsem se snat nikdy nevešla!
Moc zajímavý článek, je hezké vidět, jak články vznikají i u někoho jiného.
Já musím mít zrovna takovou tu tvořivou chvilku, musím se prostě na to psaní cítit. Samozřejmě to se nejvíce stává, když jsem někde, kde psát nemůžu 😀 Pokud si to alespoň zapíšu, vrátím se k tomu alespoň později. Pak když mám tvořivou napíšu těch článků třeba několik. Nechám je ležet, zatím si k nim udělám fotky, hledám více informací nebo nad tím ještě přemýšlím. Hrozně mi pomáhá určitý typ hudby, když si ji pustím a píšu a taky u toho jsem nejradši sama, jinak to moc nejde, jde to jako po másle.
Pak když mám i fotky je musím ještě upravit, upravím článek, aby vypadal a četl se dobře a publikuju.
Dřív jsem také napsala článek a hned ho vydala, ale teď je to na mě moc rychlé, já jsem přemýšlecí typ, potřebuju vše déle promýšlet 😀
To je zajímavé, jak má každý jiný styl 🙂 Já teď využívám toho, že mám čas psát i přes týden. Normálně během školy to absolutně nestíhám, takže teď si můžu hezky přepisovat z papíru do ntb 🙂
To je náhodou super článek, žádná okurková sezóna! 🙂 Je zajímavé sledovat, jak to máme každá jinak. Já vždy píšu draft, ten pak leží klidně měsíce v rozepsaných, než se k němu vrátím a přípíšu další postřehy, smažu nadbytečné a doplním fotky. Články tak píšu v krátkých úsecích klidně jako výplň času mezi meetingy nebo cestou v autobuse. Nepamatuji si, kdy bych naposledy dala článek na jeden zátah. Teorie psaní na papír je zajímavá a svým způsobem i obdivuhodná – možnosti úprav máš jen minimální, takže si musíš mnohem lépe promyslet, co chceš světu sdělit.
A nebo taky mám na papíru možnost škrtat, přepisovat a odkazovat se k nečemu, takže z toho vznikne pěkná matlanice 😀 To máš velkou výhodu, já nedokážu nikde jinde než doma psát. Neumím se soutředit v hluku. A rozepsaný článek nemám už pěkně dlouhou dobu. Je to zajímavé, že každý k tomu přistupuje jinak 🙂
Podařilo se ti vymyslet dobré téma! V těchto dnech je i pro mě nejtěžší vymyslet něco, co vůbec stojí za zveřejnění. Ono jak se toho moc neděje..
Mně vždycky nejvíc z celého článku trvá zpracovat fotky. Přetáhnout do počítače, lehce upravit, přidat podpis, nahrát na blog, umístit do správného pořadí a doupravit velikost fotek v článku. Možná se s tím jenom zbytečně moc patlám, ale jinak to neumím 😀
Přesně, přijde mi, že se společnost rozdělila na dva tábory: jedni padají doslova na hubu a ti druzí jsou doma a mají o dost více času :/ Jó, na fotkách musím zapracovat!
Já mám občas skvělou náladu na psaní, takže si jen sednu a píšu a píšu a třeba dám dohromady 3 články.. a pak? Někdy vím, že bych chtěla něco napsat, ale prostě to nejde… a tak si sepisuji nápady na články a až se k tomu dostanu, tak se k tomu dostanu no… 😀 🙂
Tři články jsem snad najednou nikdy nenapsala :O Nápady si sepisuju taky, je to dobrá zásoba, když potom není inspirace 🙂