To jsou samé knihotipy, výlety, zero waste móda, a tak nějak se stalo, že o vlastním životě nepíšu už vůbec. Proč? Vysvětlím vám, jak to u mě chodí. Ve chvíli, kdy se cítím ouvej, proberu to nejdřív doma a pak žhavím dráty s babičkama. Následně trávím dlouhé minuty hovorem s kámoškama, nebo se ségrou, protože víc hlav, víc ví.
Opakovat životní útrapy znova na blogu, se tak pro mě stává vysilujícím. Prostě se mi do toho nechce. Momentálně vám tak musí stačit info, že toho v soukromí řeším víc než dost. Až přijde chvíle, kdy se to všechno vykrystalizuje, pokusím se o tom všem něco sepsat. Myslím, že jeden článek stačit nebude. Zachovejte mi přízeň 🙂
Tohle máme asi podobné. Na blogu ráda sdílím pozitivní momenty, ale jak dojde na těžší životní situaci, tak vypisování neznámým mi nepomáhá a naopak se to snažím řešit offline.
Držím palce, ať je zase brzy dobře.
Máme to podobné 🙂 Radši si to řeším s blízkými.
Bude líp, přeju ti, ať vše vyřešíš a my se budem těšit na články, až bude ten život trošku uspořádanější:)
Děkuju 🙂 Doufám,že se brzy ukáže, co vlastně bude.