Přejdi na obsah

Glitter Shard

Vybrané střípky z kultury, knih, knihovnictví, eko módy, života a zajímavých míst

Menu
  • Kdo je autorkou? +Tipy na články
  • Ochrana osobních údajů
  • Spolupráce
  • Doporučené blogy
  • Doporučené podcasty
Menu
kafe

Brno černobílé. Brno moje.

Zveřejněno v 31. 7. 202231. 7. 2022 od Teri Glint

I když se to nezdá, mimo Brno s přítelem žijeme už přes půl roku. Ve městě jsem strávila pět let, prošla dva domovy, dvě školy a jednu práci. V Brně jsem našla nové kamarádky, utužila partnerský vztah, a taky si odžila dosud největší psychické s*ačky. Proto ho vnímám jako Brno černobílé. Radost/smutek.

V Kájině duchu bych ráda zavzpomínala na to, v čem mi město (ne)chybí.

Co mi chybí?

  • Kamarádky. Ty mi chybí moc. Pořád se vídáme, ale občas je těžké sladit naše harmonogramy.
  • Městské divadlo; skvělé muzikály, kostýmy a herecké výkony.
  • Práce v knihovně; občas jsem na ni nadávala, ale nikdy nepřestanu být vděčná místu, kam jsem nastoupila v korona době během studia. Nejvíc mi chybí možnost půjčovat si nové tituly domů mezi prvními, a pracovní kolektiv.
  • Mandlárna, Konoha, a další skvělé podniky; musím k tomu zrovna já, milovník jídla a pití, něco dodávat?
  • Rozjezdy; možnost dostat se domů v noci prakticky kdykoli a odkudkoli.
  • Blízkost lednicko-valtického areálu, Břeclavi a jižní Moravy obecně; ráda bych pozdravila staré známé, poseděla v oblíbeném café Hostina ve Valticích, a pochutnala si na quesadille z břeclavského Fredy’s.

Co mi rozhodně nechybí?

  • Přeplněná šalina; vážně si teď užívám poloprázdné MHD. V Brně to byl kolikrát masakr. Hlavně na linkách 12 a 1.
  • Přeplněné město; mraky turistů, mraky studentů, narvaná Česká.
  • Škola; vysoká mi nechybí vůbec (na fildu nemám dobré vzpomínky), vyšší odborná mi chybí trošku (chovali se tam k nám moc hezky, a dost jsem si ze školy odnesla).
  • Dlouhé dojíždění; za rodinou a některými kamarády jsme to měli daleko. Teď je máme za humny.
  • brněnský byt; protivná domácí, staré vybavení, které jsme nemohli dát pryč, plíseň, které se nedalo zbavit, možnost prát jenom v prací hodiny, kdy je levnější proud, drobnohled domácí, která bydlela pod námi, a strašná zima, protože nechtěla přitápět.

Občas když se cítím osaměle, říkám si, jestli bych se do Brna vrátila. Popravdě nevím. Možná bych měla možnost jít i zpátky do knihovny, ale musela bych se vrátit sama. Přítel by nechtěl. Nerada se myšlenkou na návrat nějak více zaobírám, a spíš se snažím žít tím, co je teď.

Za léta v Brně jsem vděčná. Dospěla jsem v mnoha ohledech. A když budu někdy doopravdy chtít, můžu se znovu přistěhovat. Teď si však pořád zvykám na znovunabytý život v podbeskydí.

Další články na brňenské téma:

Porce zklamání, ale i domov. Článek, který mě seznámil s Domčou.

Brno (ne)známé

*Náhled kavárna Mandlárna.

No related posts.

  • 2022
  • Brno
  • město
  • rok 2022
  • stěhování
  • vzpomínky
  • život
  • životní změny
  • 2 komentáře u „Brno černobílé. Brno moje.“

    1. Kája napsal:
      4. 8. 2022 (19:18)

      Když se cítíš osamělá, napiš a zajdeme na kafe. 😉 Kamarádky mám v Brně a v Olomouci, tady mi zbyli jen kamarádi na pivo.

      Odpovědět
      1. Teri Glint napsal:
        5. 8. 2022 (04:17)

        Děkuju, a nabídku určitě přijímám 🙂

        Odpovědět

    Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

    Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

    Vyhledávání

    Rubriky

    • Bloguju a vyptávám se
    • Dumám
    • Historky z podsvětí
    • Jsoucno
    • Knižní radosti
    • Kulturní (vy)žití
    • Pomalá móda
    • V knihovně býti
    • V luftu
    • ZdravoŽrout

    Archivy

    Odkazy

     teri_glint

    Archivy

    © 2023 Glitter Shard | Powered by Minimalist Blog WordPress Theme