Depka v knížce. Takhle bych zhodnotila útlé dílo spisovatelky Viktorie Hanišové (Anežka, Houbařka, Rekonstrukce). Autorka si pro soubor povídek vybrala témata sebevraždy, úzkosti, deprese, a taky smrti. Nic veselého. Přesto jsem knížku zhltla za pár večerů.
Nejvíce mě zaujala povídka Díra o mladé manželce, která neunese péči o domácnost a malé děti. V průběhu let se její psychický stav zhoršuje, až nakonec vyvrcholí rozpadem rodiny a vlastní osoby. Nejmíň jsem se začetla do povídky Běžkyně na dlouhou trať. Tu jsem popravdě příliš nepochopila a nijak mě nezaujala. Za zmínku stojí i povídka Pozůstalost o dávné lásce.
Knihu doporučuju čtenářům v dobrém psychickém rozpoložení. Mít depku, a tohle číst rozhodně není nic příjemného. Řekla bych, že Hanišová má i lepší knihy (jako třeba Anežku), ale Dlouhá trať je příjemnou jednohubkou. Za mě se jedná o příjemný čerstvý vítr v českých literárních vodách.
Náhled: canva.com
Tuhle knihu ani autorku neznám, ale celkově knihy s povídkami mám ráda, baví mě například detektivky od Jeffery Deavera, půjčovala mi je mamka a to mě opravdu vtáhlo.
Anežka mě láká o něco více, toto zní jako snad až příliš temné čtení… Každopádně zajímavý námět. Vždy, když dočtu něco takového, musím si dát od čtení na pár dní pauzu a pak naopak zhltnout něco milého a odpočinkového.