Vzhledem k tomu, že dlouho na blogu nebyla o králičkovi zmínka, možná vás zajímá jak se má. Proto mě napadlo napsat postřehy o tom, jak se změnil náš společný život po kastraci, která proběhla před třemi měsíci.
Proč jsme vlastně kastraci zvolili bylo shrnuto v předchozím článku jestli vás to zajímá, podívejte se.
Pooperační rána se zhojila možná až překvapivě dobře, za což jsem vděčná. Nenastaly žádné komplikace a kontrola proběhla v pořádku. Za sebe můžu říct, že se Baxi dostalo mimořádné péče, veterinu hodnotím jako vysoce kvalitní. Ještě dodám, že Baxi je samice pro někoho, kdo se s naším králíčkem seznamuje poprvé 🙂
S kastrací souvisí změny. První změny v chování jsme s přítelem zpozorovali přibližně měsíc po. Baxi dříve často podrážděná, což zahrnovalo vrčení (hlavně na přítele) a nechuť se hladit, se stala mazlivější a přítulnější. Běžně si teď lehá opodál, když se nacházíme ve stejné místnosti a často si chodí pro pohlazení, teď už i k příteli. Jejich vztah se kastrací změnil zdá se mi, že si ho králík oblíbil. Nejvtipnější část chování souvisí s králičím “amokem”, kdy zběsile pobíhá po bytě.
Taktéž “cizí” lidi, což zahrnuje kamarády a zbytek rodiny, zpozorovali rozdíl a všichni se diví, že dříve zalezlý králík panáčkuje po místnosti, nechává se hladit, zvědavě okukuje kdo k nám přišel a loudí pamlsky. Stala se aktivnější, i když odpočinek pořád tvoří hlavní náplň králičího dne. S nošením je to pořád stejné, Baxi ho nikdy úplně nemusela, takže tady se nic nezměnilo.
Celkově si myslím, že to bylo dobré rozhodnutí, králíkovi se daří dobře a pokud nad kastrací uvažujete + si vyberete dobrou veterinu, není to tak zlé, jak se může zdát.
Máte krásnou králičí dámu. Je skvělé, že operace dopadla dobře a Baxi se z ní rychle zotavila. Sama dobře vím, že u takto malých zvířat to není žádná samozřejmost.
Já jsem nechávala ze zdravotních důvodů (vysoká pravděpodobnost nádorů na mléčných žlázách) kastrovat svoje potkanky, když byly ještě mladé, a přiznám se, že jsem vůbec žádné rozdíly v chování kastrovaných samiček a těch, co kastrované nebyly, nezaznamenala. Každá měla svoji hlavu a své móresy, ale mazlivé byly nastejno. Je zajímavé, jak to i v rámci příbuzných druhů někde na chování působí a jinde ne.
To určitě zajímavé je 🙂 Nechávali jsme právě kastrovat ze zdravotních důvodů. A část mórresů Baxi zůstala, ale neočekávali jsme obrovské změny.
No to je fešanda! Zajímavý článek, kastrace by se hodila u nás, máme dvě morčátka, respektive, koupili jsme samičku a ta nám brzy porodila a je to sameček, museli jsme je tedy oddělit. Bylo to pro mě težké, protože malý plakal a rvalo mi to srdce. O kastraci jsme ze začátku přemýšleli, snad by ani neměla být tak riziková, vybere-li se správná klinika, přesto, rozhodli jsme se do ní nejít, nikdy bych si neodpustila, kdyby to nepřežil. Občas je tedy dáváme k sobě, ale musíme je samozřejmě hlídat a být u nich.
Pokud to ale bylo ze zdravotních důvodů, tak chápu, to se nedá nic dělat. Držím palce, ať se má k světu ♥