Normální lidi mě fakt zklamali

Článek o knižní a seriálové adaptaci díla Sally Rooney. Takže žádný clickbait 🙁

Vzpomínám si, jak jsem poprvé viděla pár minut seriálu Normální lidi. Přišlo mi to děsně nudné a divné. NIKDY jsem se nedodívala. Tak nevím, jestli neumím ocenit kvalitu, nebo to prostě není seriál pro mě.

Stejné pocity jsem měla z knížky. Běžně do téhle rubriky dávám díla, co mi přijdou fajn, a dobře se mi četla. Dneska mě však zajímá, co si o Normálních lidech myslíte vy, takže udělám výjimku.

Teď už však řádky jenom o knížce.

Marianne a Connell jsou spolužáci ze školy. Vyrůstají na malém městě, a hlavně Connell, hvězda školy, furt řeší, co si o něm kdo myslí. Marianne je sečtělá šedá myška, která zpočátku nemá žádné kamarády.

I když jsou každý z jiného těsta, funguje mezi nimi dokonalá chemie. Netrvá dlouho, a začnou si spolu fakt divný vztah.

Překvapilo mě, že děj je v podstatě o sexu mezi hlavními postavami, a sem tam se řeší “chceš mě/ chci tě” a naopak. Nic zásadního se za celou dobu nestane, a místy se to děsně tááhne. Oba dva mi přijdou jako ufoni z jiné planety, a přestože se děj posune o několik roků dopředu, zůstávají osobnostně děckama ze střední.

Po přečtení jsem nechápala, co chce autorka příběhem říct. Vždyť Marianne si doslova nechala s*át na hlavu od spousty lidí, a Connell byl totální asociál! Co si z toho čtenáři mají vzít? Sice jsem to dočetla, ale bylo to pro mě těžké zklamání. O osudových setkáních znám mnohem lepší knížku a sice Osamělost prvočísel.

Fakt mě zajímá, co si o Normálních lidech myslíte vy. Takže se o to nebojte podělit 🙂