Už je to tady. Nastala chvíle, kdy i já musím napsat závěrečnou práci do školy, protože konec studia se nenávratně blíží (trochu mě to děsí). Na konci semestru jsem s vámi sdílela moje trápení s výběrem tématu a komunikací online. Během léta jsem si vyhledala informační zdroje, a v průběhu září jsem začala psát. Jak mi to jde?
Finální informace k tématu jsem vedoucí předložila přibližně v půlce minulého měsíce a pak začala pomalu pracovat. Musím říct, že občas se s tím docela trápím, protože hodit myšlenky na papír (v mém případě do ntb) je o hodně těžší, než jsem si myslela. Ještě minulý rok mi nebylo moc jasné, proč lidi okolo mě tráví psaním závěrečných prací celé dny, teď už tomu začínám rozumět. Někdy se přistihnu, jak doslova čumím na blikající kurzor, v hlavě milion myšlenek a nenapíšu nic.
Jindy se dostanu do psacího transu, a tak se do toho zavrtám, že chvíli trvá, než se zase vrátím zpátky na zem. V takové chvíli si přijdu jako totální mimoň(ka). Prvních deset stran už mám okomentovaných vedoucí, proběhla první konzultace a píšu dál. Čeká mě ještě spousta práce, ale protože mám teď distanční výuku na psaní mi zbývá dost času (ale i tak bychom zas někdy mohli jít do školy), takže toho chci co nejvíce využít abych pak byla klidná, že stíhám.
A když jsem tak uvažovala o čem dneska chci psát, tohle je pro mě momentálně (a ještě dlouho bude) aktuální téma. Píšu skoro každý den a na blog teď zkrátka nemám moc myšlenky. Přesto ale sleduju články svých oblíbenců a musím tady nasdílet nový článek Verči ze Stylishcoffee.cz, protože mě hodně zaujal a určitě vám doporučuju si ho přečíst. Jo, a běžte volit! Jdu taky!
P. S. Jak volit zjistíte na instagramu Dominika Feriho (taky kde jinde v těhle časech).
Náhled: Fotka od Free-Photos z Pixabay
Myslím, že psaní závěrečných prací je něco, co si ti, kdo tím neprošli, nedovedou doopravdy představit. Jenom tak si sednout a psát prostě nejde – všechno musí být odargumentováno, na všechno je třeba mít citace a zdroje a práce musí být soudržná a logicky dávat smysl. A k tomu všemu jsou tady ještě poznámky pod čarou. Děsivá kapitola sama pro sebe. Držím ti palce a věz, i když to tak třeba zatím nevypadá, že to za to stojí! 🙂
No právě, stoprocentně s tvým komentářem souhlasím 🙂 Říkám si ale, že když to zvládlo tolik lidí, taky se mi snad podaří to zdárně dokončit!
Taky drzim palce!
Obdivuju kazdeho, kdo da neco takoveho dohromady. Diplomka je uz par let moje veeelka nocni mura.
Moje taky 🙁
Moc ti s prací držím palce! Dokáže to být fakt vyčerpávající, ale ten pocit po dokončení za to přeci jen stojí… 🙂
Děkuju 🙂