Půjčit, nebo koupit? Toť otázka!

knihy

Od doby stěhování řeším v oblasti čtenářství dvě věci:

  1. Na čtení mám mnohem míň času.
  2. V místní knihovně nemají všechny knihy, které bych chtěla číst.

Pokládám si proto otázku, jestli není vhodná chvíle začít znovu s nákupem knih. Abyste tomu rozuměli; knihy už několik let skoro vůbec nekupuju, a momentální knihovničku neustále třídím. Ponechávám si jenom tituly, u kterých věřím, že je přečtu znova, nebo jsou moje oblíbené. Zbytku jsem se zbavila.

Jenže mě omezený knihovýběr začíná pomalu, ale jistě štvát. Přitom neustále vychází fakt zajímavé tituly! Jak tohle řešit? Zamyslela jsem se nad tím, nabízí se tři možnosti:

  1. Zaplatit si v knihovně službu rezervování vyhlídnutých titulů a počkat, až na mě přijde řada (často stojí okolo 10 Kč/kus).
  2. Oželet všechny ty zajímavé kousky 🙁
  3. Nakoupit postupně všechno, o co bych měla zájem, a postupně knížky prodávat/darovat…

Zatím nevím, pro co se rozhodnu. Schválně by mě zajímalo, jak to řešíte vy. Knihy si spíše půjčujete, nebo kupujete? Buduje někdo z vás obrovskou „knihovnu svého života“? Berete nákup knih v dnešní době jako investici?

Související články

6 komentářů

  1. Bez knihovny bych se neobešla! Ale co mám syna, čtu méně, takže i s účastí v knihovně to vypadá jinak. Vždyť dárky z Vánoc mi stačily na dva měsíce, dříve bych v půlce ledna neměla co číst.
    Obvykle nemívám nic vyhlídnuté, beru, co vidím v regálu, takže s nedostatkem zajímavých titulů se nepotýkám.

  2. Ač mě to mrzí, do knihovny už nechodím. Na knihy, které mě zajímaly, býval tradičně pořadník, a když se na mě konečně dostalo, musela jsem je často přečíst rychleji, než jsem měla kapacitu, protože se musely do měsíce vrátit. Místo toho si kupujeme knížky v rámci rodiny (a vlastně i s některými kamarády), kde je pak rotujeme. Když si nějakou knihu pořídím, vím, že ji bude číst i několik dalších lidí, a třeba mamka plno knížek dostává, takže si je pak můžu půjčit já. Hodně klasiky mám navíc postahováno do čtečky. Fyzickou knihovnu buduji, ale pouze s těmi knížkami, u kterých vím, že se k nim chci vracet. Zbytek posílám do světa, ať knihy ještě udělají radost jinde. 🙂

  3. Já jsem dřív snila o velké knihovně a hodně knihy hromadila, ale pak se mi dostala do ruky čtečka a zjistila jsem, že je v lecčem mnohem praktičtější. S těmi novými tituly teď řeším to samé, protože mě jich také pár zaujalo. Osobně bych asi volila třetí možnost. Mám to tak, že většinou nakupuji z druhé ruky a pak také posílám dál. 🙂

    1. Jenže někdy to z druhé ruky vychází úplně nastejno 🙁 Jde mi právě taky o ty nové tituly. Musela bych je pak posílat dál ty knížky.

  4. Knihy si rozhodně spíš půjčuju, ale tím, že čtu hlavně takříkajíc profesionálně (tj. odbornou literaturu), tak je to hodně jiné. Beletrie se mi tak má doma tendenci hromadit, protože ji docela dost dostávám a nestíhám číst. Ale zpravidla co dočtu, tak pokud mě to vyloženě nechytne za srdce, tak to rovnou posílám dál. Knihovnu tak buduju, ale mám na ní opravdu přísné požadavky a máloco z ní jsem si sama koupila.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.