Po dvou měsících vysedávání doma a minimu sociálních kontaktů se moje dny začaly podobat době před koronou. Jak jsem teď vypadla z režimu a byla zvyklá na pobyt doma, mám chvíle kdy mě návrat k normálu unaví natolik, že chodím spát třeba v devět večer. Jinak jsem ale plná energie!
Ne, že bych už zase navštěvovala školu, semestr nám skončil a teď dělám “jenom” zkoušky (na které se mi absolutně nechce učit), ale po dlouhé době se vídám konečně s blízkými, navazuju nové kamarádství, navštěvuju kavárny, restaurace a obchody a žiju dost podobně jako předtím. Co mně udělalo v posledních dnech největší radost? Otevření podniků a knihoven!
Nikdy bych si nemyslela, že mi budou chybět právě restaurace a kavárny, ale to jsou přesně ty maličkosti, co nám přijdou tak běžné, že je nevnímáme, dokud je neztratíme, a tak si teď užívám, že můžu navštívit zahrádky, nebo si dokonce sednout dovnitř ve společnosti lidí, co mám ráda. Kromě oblíbeného Cosmopolis café jsem předevčírem s kamarádkou navštívila kavárnu v knihách Dobrovský, a překvapilo mě, jak bylo posezení příjemné. Taky jsem už stihla oběd v Pivní opici (jedny z nejlepších burgerů v Brně, co jsem měla možnost zkusit) a večeři ve Forkys (jestli se někdy přestěhuju, bude mi fakt chybět).
Jinak se nic zásadního za poslední dobu nestalo, pořád hodně čtu (poslední knižní recenzi najdete tady), sleduju netflixové pořady (momentálně se dívám na Přátele a Queer eye, to mě hrozně baví), sportuju (střídám cvičení doma s procházkama a jízdou na in linech na které jsem vlezla asi po dvou letech), vařím, peču (momentálně mám oblíbenou špaldovou buchtu, kterou každému cpu), a tak… Vlastně jsem stihla i první výlet!
Minulý týden jsem taky navštívila nutriční terapeutku, a tak zakončila tříměsíční předplacený program s uspokojivým výsledkem. Už jen pár kilo a zbavím se snad na furt nadváhy z toho mám fakt radost! Teď už jen nevyjet ze správných kolejí, protože se učím jíst na 80 procent zdravě a na 20 nezdravě, jelikož si neumím představit vzdát se nadobro některých „nezdravých“ mňamek. Najít správný balanc mi přijde důležité proto, abych se nevrátila zase na začátek.
Co dodat? Všem, co dělají zkouškové přeju, abychom to ve zdraví zvládli. A protože jsem zvědavá zajímá mě, co udělalo v posledních dnech největší radost vám?
Taky mě návrat k normálu unavuje! Za ty dva měsíce jsem ztratila svou pracně naučenou toleranci k většímu množství lidí na jednom místě a teď mám fakt docela problém, abych neměla ten takzvaný social burnout po dvou večerech, kdy nejsem doma 😀
Jó, musíme si zase zvyknout, to půjde 🙂