Kdo z nás si někdy neříkal, co by bylo, kdyby? V Půlnoční knihovně je možné všechno. Stačí vybrat tu správnou knihu, a naskočit do připravené kapitoly. Potom je zapotřebí přelouskat zbytek díla až do chvíle, než dojdem na poslední stránku.
Při čtení téhle hitovky, jsem se cítila na hranici mezi dojetím a úsměvem. Celou knížku jsem zhltla za 3 dny. Musím uznat, že zatím se jedná o to nejlepší, co se mi letos dostalo pod ruku.
Samotná obálka láká čtenáře zjistit, co se skrývá uvnitř. Když se začtete zjistíte, že příběh v knize ukrytý je nejenom originální, ale taky hluboký, nadějeplný a intelektuálně laděný. Člověka nutí přemýšlet nad jeho vlastním životem, a je schopný poskytnout mu útěchu v těžkých časech.
Matt Haig podle me skvěle vystihl stav člověka, který neví kudy kam, ale ve chvíli, kdy jde tuhého, se dokáže vzchopit, a hledat novou vůli žít. Kvůli plíživé depresi, táhnoucí se celým dějem to není zrovna oddechové čtení. Nakonec mi to ale nevadilo, a čtivým románem jsem se prolouskala s chutí.
Jedním slovem; doporučuju!
Půlnoční knihovnu si už dlouho plánuji také pořídit a jsem na ni moc zvědavá. Narazila jsem už i na jednoho člověka, podle kterého je ta kniha přeceňovaná, ale jinak jsem četla jen samou chválu. 🙂
Taky jsem četla vesměs pozitivní ohlasy 🙂