!Obsahuje jednu živou kočku, nacpaný pupek, nečekané návštěvy a hromadu dojetí!
Zdravím vás už přestěhovaná v novém 😊 Dnešní článek píšu sobecky hlavně pro sebe, abych si uchovala vzpomínku na svoji první práci.
21. 12. 2021
Je 5:20 ráno a já vyjíždím MHD do knihovny. Dnes naposled! běží mi hlavou celou cestu.
V knihovně jsem první. Zanedlouho však dorazí kolegové a vedoucí směny, která mě vítá v mém posledním dni. Jsem trošku naměkko.
Uděláme každodenní ranní činnosti (psala jsem o nich tady). Okolo sedmé je hotovo. Knihovna se pro veřejnost otevírá v 8:30. Sedám za výpůjční pult a výjimečně skoro celou směnu mlčím. Jsem unavená a plná emocí.
Probíhá běžný den v knihovně. Čtenáři přichází a odchází, pár nových registrací, vybírám několik pokut.
Okolo půl jedenácté najednou slyším rolničky. Vzápětí se otevřou dveře. Na oddělení vchází vedení knihovny se zákusky a chlebíčky. S každým si podají ruku a popřejí mu hezké svátky. Všechny nás to příjemně překvapí.
Zrovna když mířím na polední pauzu a nalívám kolegům rozlučkový svařák (luxusní, mandlový!), stavuje se do knihovny moje kamarádka L. Přišla mě překvapit donesenou svačinou.
Vracím se do kuchyňky a usedám k obědu. Pár minut na to se mi za zády ozve mohutné; „jééé!“
Když se otočím, vidím živé kotě v náručí šéfa! Tak on ten vtip, že mi donese kočku myslel vážně!
Říkám, že je sice krásná, ale kočku si vzít domů nemůžu. Ignoruju přitom hormony řvoucí mi do ucha „jůů, košišta!“ Ale tak pomazlím se, že jo.
Následuje hudební produkce v zaměstnaneckém zázemí ze strany dvou mých kolegů na keyboard. Zítra se totiž nezúčastním vánoční mini besídky.
Děje se toho tolik! Mám pocit, že to všechno nemám šanci pobrat. Vůli pracovat vzdávám a kolegyně usedá na moje místo za výpůjčním pultem.
Do konce směny zbývá slabá půlhodinka. Vedoucí svolá skoro všechny kolegy do zázemí, kde se s každým rozloučím. Regulérně řvu a jediné, na co se přes slzy zmůžu je: „Díky za všechno!“
Kolegové mě obdarují soškou andílka, ořechovkou a básničkou s PFkem. Jsem dojatá, udělalo mi to velkou radost, a gratuluju si k rozhodnutí se dneska nemalovat.
Pak už posbírám pár svých švestek, naposled se loučím a zavírám za sebou tuhle životní etapu. Je mi to trošku líto, ale těším se na nové výzvy 🙂
Náhled: Photo by Laura Nyhuis on Unsplash
Poslední den v práci bývá vždycky náročný a trochu plný sentimentu, ale teda u tebe to teda muselo předčít očekávání! Spojení s vánoční besídkou, uff, to je pak odchod jen pro silné povahy. Taky bych to obrečela a kočičku bych měla problém neodnést domů. Jednou jsem podobně “dostala darem” kocourka a nakonec tomu zabránil jen fakt, že jsme ve dvou lidech bydleli v garsonce se 4 potkankami, zatímco kocour byl zvyklý na venkovní běhání… Ale dodnes mě to trochu mrzí a zajímalo by mě, kdo se ho nakonec ujal.
Tady u toho kotětě jsem si říkala to samé. Pátrat po tom ale radši nebudu :/
Jo tošišta – ta by u mě taky bodovala 🙂 jinak život je taky o změnách, je důležité nebát se jich 🙂 držím ti pěsti 🙂
Koťátko je megaroztomilé 🙂 A měla jsi skutečně dojemný odchod, myslím, že to se nestává příliš často. Tak hodně štěstí do nového života 🙂 A krásné a klidné Vánoce!
Musím říct, že mě tenhle den v práci příjemně překvapil 🙂 Tobě taky přeju pěkné a klidné Vánoce!