Vzpomínám na provázení aneb mých 6 průvodcovských sezón

V dnešním článku zavzpomínám na období, kdy jsem ještě chodila do školy, a léto + volné víkendy jsem trávila jako průvodce na hradě a zámku.

Nejdřív by se slušelo říct, jak jsem se k provázení vlastně dostala. Ke konci střední jsem hledala dlouhodobější brigádu. Průvodcovská volba nebyla náhodná, protože mě odmala baví dějiny. Zvídavá a ukecaná jsem taktéž, plus se často vrhám do věcí po hlavě. Tzn. ideální předpoklady. Obepsala jsem několik hradů a zámků, na jeden mě vzali, a tak začala moje průvodcovská kariéra. 250 km od domova na známé české zřícenině.

Měla jsem štěstí na moje první kolegy-průvodce. Dva zapálení historikové s nadšením pro věc, kteří mě do provázení zasvětili. Dost jsem se od nich naučila, a po jejich vzoru si začala upravovat výklad tak, aby to nebylo jen suché povídání ve stylu „vpravo vidíte“. Po létě jsem měla jasno – příští rok chci zase provázet! Tentokrát ale blíž k domovu.

Vybrala jsem si hrad a zámek, a na každém strávila měsíc. Ideální prázdniny plné nových zkušeností, nových přátelství, neustálého studia objektu, bydlení ve společnosti dalších průvodců, a setkání se stovkami turistů. Na tyhle dva objekty jsem pak jezdila ještě několik let. Zpětně však musím uznat, že první tři roky brigády byly nejlepší. Minulý a předminulý rok byl poznamenaný covidem, a vracela jsem se spíš z nostalgie. Aktuálně se už provázet nechystám, ale člověk míní…

Co mě na provázení nejvíce bavilo, bylo studium daného objektu. I po pěti letech jsem přicházela na další zajímavé informace, a jimi pak doplňovala výklad. Zaměřovala jsem se spíš na běžný život šlechty. Nábytek, ani obrazy mě tolik nezajímaly. Do bádání jsem se dokázala fakt zažrat. Následují další vzpomínkové střípky:

Ráda jsem si procházela objekt bez lidí, a když byla možnost, vždycky jsem využila příležitosti podívat se do míst, kam běžní návštěvníci nechodí. Staré budovy jsou prostě fascinující.

Fajn taky byla vybudovaná průvodcovská komunita; hlavně na zámku. I když, s přibývajícím věkem bylo pro mě pořád těžší opustit třeba na měsíc přítele, chodit spát ve tři ráno, a zvykat si na fakt, že nikdy nejste sami. Provázení mi ale dalo přátelství, u kterých si troufnu říct, že jsou na celý život.

Za léta provázení jsem si celkem pěkně vydělala, přestože si myslím, že najdete daleko líp placené brigády. Na druhou stranu; mockrát se mi stalo, že jako průvodce jsem se dostala zadarmo na nejrůznější akce pořádané v místě památky. A´ť už to byly koncerty, divadlo, nebo kino. Takže jsem nemusela utrácet za společenský život 🙂

Na průvodcovství obecně vzpomínám ráda, teď na začátku sezóny ještě víc. Osobnostně mě to posunulo, zocelilo, naučilo přijmout velkou zodpovědnost, a dalo mi schopnost řešit nenadálé situace.

Myslím si, že pro mladého, kulturně založeného člověka, je to ideální brigáda, kdy se naučí bydlet „sám“, a jako bonus si vydělá nějakou tu kačku!

V kometáři mi můžete napsat, jestli je nějaká prohlídka, na kterou nikdy nezapomenete 🙂

P. S. Tenhle Tiktok miluju 😀

Můj brigadnický den jsem shrnula v prvním roce covidu.

Související články

2 komentáře

  1. Taky jsem několik let průvodcovala a rovněž ráda vzpomínám. Byť tedy ke konci už to mělo poněkud hořkou příchuť, protože ke mně začaly prosakovat interní informace o válkách mezi stálými zaměstnanci… ale první roky byly úžasné a plné zábavy téměř každý den 🙂

  2. Hezké nakouknutí do zákulisí. Vždycky jsem přemýšlela, jak to ti průvodci dělají, zda jsou všichni z blízkých vesnic, nebo se točí turnusy z celé republiky… Věřím, že zážitky a přátelství jsou z takhle strávených letních měsíců na celý život. 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.