A co bude dál?

Jak se mi daří v práci? Jako na houpačce. Jsou dny, kdy směna rychle a příjemně uteče, a pak taky dny, kdy mám chuť s tím šastnout (ano, život na severní Moravě se na mě začíná projevovat) a jít domů. Nic mezi tím.

V dubnu jsem byla těsně před vyhořením a podáním výpovědi. Na přelomu jara a léta jsem čekala na přislíbené vnitřně-organizační směny. Ty zatím nejsou. A teď? Teď prostě nevím. Odejít? Zůstat? Vydržet? Co když odchod budu odkládat tak dlouho až neodejdu nikdy? A co bude v případě, že další práce bude stejná, nebo horší? Jak často je vlastně přijatelné měnit zaměstnání? Vím, že nic nevím. Proto zatím vyčkávám.

Chtěla jsem pracovat na zámku, v knihovně a infocentru. Všechny tři vysněné pracovní pozice jsem si vyzkoušela, a jsem za to ráda. Kam se vrtnout dál? Jsem snad věčně nespokojený zaměstnanec? Nebo jen nezkušený (skoro) absolvent, který ještě nezná realitu pracovního trhu?

Líbilo by se mi mít vlastní kavárnu. Nevylučuju ani další práci s knihami (knihkupectví/nakladatelství, a po čase klidně znovu knihovna). Umím si představit i administrativní pozici, třeba někde na studijním. Ve fantazii se meze nekladou. Jen přijít na to, co je to pravé ořechové pro mě, sebrat odvahu a vrhnout se do změny po hlavě :)*

*Případně si srovnat ten maglajs v hlavě, a přijmou to, co dělám teď se vším všudy.

Náhled: canva.com

Související články

4 komentáře

  1. Říká se, že doba, která v životopise už vypadá dobře, jsou dva roky, ale pokud je to v té práci špatné, tak myslím, že není důvod to tak dlouho lámat. Práce by neměla člověka ubíjet, myslím, že jinde to určitě může být lepší 🙂 Držím palce, aby to příště už bylo to pravé!

  2. Teri, držím palce, ať se něco brzy naskytne. Tam, kde jsi teď, to dře od začátku, takže se vůbec změny neboj. Jen bych asi raději našla práci ještě před podáním výpovědi, přeci jen je to u vás s nabídkou trochu horší než v Brně nebo Praze. Věřím, že dobrý zaměstnavatel si rád těch pár týdnů počká.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.