Jsem eko pózer bez lásky k přírodě?

tttt

Myslím, že se snažím žít zodpovědněji k životnímu prostředí, ale do zero waste a kompletní eko domácnosti mám ještě daleko. Přesto bych se označila za trošku eko člověka; poslední roky nakupuju hlavně v sekáči, snažím se redukovat plast i papír, třídím odpad, líčím se hlavně přírodní kosmetikou, piju ze skleněné lahve a takových maličkostí běžných dní bych našla ještě plno.

I tak mě ale pár týdnů zpátky začala hlodat jedna myšlenka a sice, jestli vlastně nejsem eko pózer když občas nakoupím kosmetiku nebo oblečení ve fast fashion obchodě, případně v obchodě, který není zrovna dvakrát eko friendly. Po dlouhé době jsem totiž právě tam koupila kalhoty, svetr i kosmetiku a měla z toho trošku špatný pocit. Podpořila jsem něco, proti čemu se snažím bojovat! napadlo mě tehdy.

Na jednu stranu mě to pobavilo. Já, holka, co ještě čtyři roky zpátky žila hrozně konzumně, skříně se jí prohýbaly pod fast fashion a až do chvíle, než se odstěhovala od rodičů se nad životním prostředím moc nezamýšlela si tu teď přijde blbě kvůli jednomu svetru a kalhotám.Na druhou jsem se změnila a vím, že ke starému já se vracet nechci, protože jsem prošla určitou mentální změnou a s ní se mi žije líp.

Prostě… Zatím jsem se nerozhodla, jestli si můj neeko nákup zaslouží shořet v pekle, nebo ho mám brát v pohodě. Asi zvolím možnost číslo dvě. Důležité přece je, že dělám alespoň malé krůčky proto, aby si příroda ulevila.

Teď bych se ráda zeptala těch z vás, kdo nakupujete hlavně v sekáčích a u lokálních značek. „Zhřešíte“ občas, nebo si jedete čistě eko vlnu? (Klidně mi to napište i do Instagram directu).

!Eko článkům se občas na blogu věnuju, tady jsem třeba probírala, kde vzniká právě fast fashion oblečení. Potom jsem nastínila i moji změnu z komerčňáka na eko dráhu a v dalším článku jsem vám popisovala, v čem se snažím žít ekologicky.

P. S. Inspiraci nejen na profily lokálních tvůrců hledám třeba tady.

Související články

12 komentářů

  1. Mám moc ráda pomalu módu, ale občas zhřeším a nevyčítám si to. Většinou prostě proto, že ač bych si ráda koupila alternativu vyrobenou v Česku z šetrnějších látek, tak se svou nekonfekční postavou daný kousek neseženu. Často si nechávám šít u švadlen a mám pár oblíbených „slow“ značek, které mi sedí, ale když na něco, co na mně vypadá dobře, narazím v konfekci, neváhám a beru. Ačkoliv musím říct, že do běžných obchodů už chodím jen výjimečně a pro „basic“ kousky, takže těch nakoupených věcí bylo za poslední rok možná pět? Holt taky minimalizuji, co to jde. 🙂

  2. Já si myslím, že každý, kdo se alespoň trochu zajímá, snaží se a pomalu zlepšuje, i když občas tzv. zhřeší, jde dobrou cestou. Nemusíme všichni být eko maniaci a nekupovat nic jiného (ale kolikrát třeba eko ani koupit nelze) ale když se budeme snažit a zlepšovat naše kroky, můžeme se někam posunout.

    Já sama se o toto téma zajímám už odmala, kdy jsem doma mamku přemluvila abychom začala třídit. Snažím se stále, hledám alternativy a tak ale také nejsem perfektntí, takže si z nákupů nic nedělej a užij si své nové věci!

  3. Není na tom nic špatného. Naopak, brala bych jako pózu, kdyby sis ten svetr nekoupila jenom proto, abys náááhodou nevypadala špatně. 😉 A vůbec, je to stejně jako s tou zdravou stravou. Dortíkem v kavárně přece nic nezkažíš, když se jinak stravuješ zdravě. A kdyby ses od rána do večera cpala fast foodem a sladkostmi, jeden lehký oběd by to nezachránil.

    Takže ne, pozér nejsi. A bez lásky k přírodě? Sama nejlépe víš, jak to cítíš.

    No a co se týče mě… v oblečení hřeším, nejradši bych si kupovala české výrobky, ale jaksi je mi líto peněz. A v sekáčích zase málokdy najdu něco, co se mi líbí. Takže nakupuju v obchoďácích. Na druhou stranu nekupuju kvanta oblečení, s jinými holkami se asi nemůžu srovnávat. Oblečení pro miminko mám skoro všechno minimálně z druhé ruky. Takže po této stránce jsem eko. Navíc se soustředím na látkové plenky. Pro dost lidí je to nepochopitelná věc, prý si s tím přidělávám práci. Nevnímám to tak, složitejší balení miminka jsem rychle natrénovala a že strávím během týdne tak hodinu, dvě žehlením? Nevadí, pouštím si k tomu seriály nebo rozhovory na DVTV, nakonec je to příjemně strávený čas.

    1. Káji, ohledně toho lokálního českého oblečení docela souhasím… I když přihlídnu ke všem aspektům výroby, které jsou mi sympatické, a chápu výši ceny, prostě jsem se zatím nepřenesla přes to dát za boty tři litry, za tričko osm kil a za mikinu litr… Třeba se to změní, ale zatím si prostě říkám, že když mě to jó neosloví, tak ty peníze dám radši jinde (ale teď jsem viděla moc hezké české sukně a ty nejsou zas tak drahé).

      A s látkovýma plenama; pokud ti to nevadí, jakože nevadí, tak si myslím, že je to super! Však kdysi to taky byla jediná možnost dětských plen 🙂 A obečení z druhé ruky pro miminko; nevidím na tom nic špatného, když jsou to hezké zachovalé kousky. Ale už jsem se setkala s názorem, že pro mimi je to fuj. Přitom věci v sekáčích jsou pro nás prý mnohem zdravější (jako na pokožku), protože jsou už tolikrát vyprané, že se zbaví chemických postřiků (tohle jsem četla v knížce Eko průvodce od Dewii).

      1. Kamarádka to tak vnímala, použité oblečení u své dcery odmítala. Mně zase přijde zbytečné kupovat každému miminku všechno nové, když tak rychle rostou, stejně to obléknou třeba jen dvakrát.

        1. Souhlasím 🙂 Mimo jiné i proto, že jsou na světě mnohem horší věci, než sekáčové oblečení pro miminka!

  4. Podle mě lze za „eko pozéra“ označit pouze člověka, který tyto krůčky dělá jen aby vypadal lépe v očích ostatních. Zkrátka nedělá to přírodu, ale jen proto, aby třeba vypadal, že je in.
    Jakmile o tom člověk uvažuje jako ty, určitě eko pozér není, ani když občas „zhřeší“ 🙂 Já se také snažím dělat lepší krůčky, volit „ekologičtější“ kroky, ale někdy se to třeba nepodaří a to nevadí. Myslím, že je důležité mít k tomu zdravý přístup 🙂 Nicméně velmi zajímavé zamyšlení.

  5. Myslím, že jakmile se jednou člověk o ekologii a udržitelnost začne zajímat, časem do ní nevyhnutelně zapadne až po uši. Já začala redukcí plastových odpadů a skončila ropnými deriváty v kosmetice a drogerii a rychlou módou. Dneska už nakupuju mimo sekáče jen výjimečně, prakticky veškerou kosmetiku a drogerii mám přírodní a návštěvy bezobalového obchodu se mi staly normální rutinou. A zcela souhlasím: jakmile člověk jednou zjistí, co všechno za tím, co kupuje, je, tak tak už není návratu. Byť by to mělo být to jedno jediné tričko.

    1. Tak to jsi o mnohem dál než já! Mám přečtených několik knížek o tématu, zajímám se o to všemožnými způsoby, ale že bych chodila hlavně do bezobalových obchodů to se říct nedá. Běžně jídlo nakupuju v supermarketech,zdávé výživě, přes Rohlík.cz, v případě zeleniny někdy na farmářských trzích.

      Je fakt, že dříve jsem se právě vůbec nezamýšlela nad tím co nebo kolik toho kupuju a změna přišla až s více eko přístupem. A je taky fakt, že mě potom trochu štve,když ve svém okolí vidím, jak si třeba na každou blbost berou lidi igelitový sáček. Už nikdy to nejspíš nebude jinak a ráda bych se časem posunula do kolonky „ještě víc eko“ 🙂

      1. Zase abych nebudila přehnané představy – zero-waste ani zdaleka nedosahuju a v supermarketu mě lze potkat úplně běžně 🙂 ale přesně jak píšeš: když v tom supermarketu vidím, jak si někdo dává do igelitového sáčku jeden pomeranč… no comment.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.